Kyselá prdel

Objížďky objížděk...

21. října 2018 v 20:51 | Jiřan
V poslední době mě fakt nadzvedlo několik věcí. Jako třeba, když objížďka zavřeného sjezdu z dálnice na Český Brod vede přes Plaňany, jenže mezi Radimí a právě Plaňany ji tak uzavřou, udělají druhou objížďku a tu rozkopou taky (teď si nejsem jistý, jestli je to ve Vrbčanech, nebo v některé vedlejší vesnici). To je sakra tak těžký nejdřív dodělat jedno a pak začít dělat to druhé? Ono to je ale asi momentálně dost v módě, protože to nám takhle minulý týden zavřeli na deset měsíců (od 9. 10. 2018 do srpna 2019 (!)) vstup do metra na Karlově náměstí kvůli výměně eskalátorů. Proboha deset měsíců! To by je ve středověku dřív vytesali do skály! Aby toho ale nebylo málo, tak ve čtvrtek ještě rozkopali křižovatku u Lazarské, takže nám na Karlák nejezdí ani tramvaje a místo nich jezdí náhradní autobusová doprava X-3, která se proplétá zpola uzavřenou Vodičkovou ulicí u Novoměstské radnice a staví na druhém konci Karláku.
To pak taková drobnost, jako že minulý pátek nebyly označené vyfrézované díry na hlavní silnici v našem městě a cedule se tam objevila až poté, co byly zase zality asfaltem, už vyvolává jen úsměv na tváři.
Hlavně ale za první dva přešlapy uděluji po dlouhé době další Kyselou prdel…

Hospoda...;-)

31. prosince 2017 v 9:04 | Jiřan
Obecně se o mně ví, že do hospody "na pivo" chodím velmi nerad. Výjimku dělám jen zřídka, když se mi ozve nějaký hodně dobrý známý. Nerad bych kecal, ale tipuji, že za celý letošní rok jsem do takhle hospody zamířil maximálně třikrát. A ta třetí návštěva se konala tento pátek, na čemž jsme se o pár dní dřív domluvili s panem O.
Věděl jsem, že bych to neměl nijak moc přehánět, protože ráno jsme měli jet vyřídit něco velmi důležitého do Brodu. Naštěstí se to tak i podařilo, nijak jsme to neprotahovali, zdrželi jsme se jen zhruba dvě hodiny. Ale hlavní důvod, proč o tom píšu.
Kromě pana O. dorazil ještě jeho bratr a taky pan P., s nimiž se taky znám, ovšem tak často jako třeba právě pana O. je nepotkávám. S ním se vidím třeba i dvakrát ročně!-) O panu P. ale i tak vím, že se z něj z pro mě nepochopitelného důvodu stal "vítač". Mám nerad konfrontace, tím spíš, když někoho vidím jen jednou za uherský rok, proto jsme se tématu vyhýbali. Ovšem v hospodě se samozřejmě probírá všelicos a přes nadcházející prezidentské volby jsme se jaksi dostali k tématu dezinformačních webů, jak se dnes velmi často nazývají v podstatě všechny, které si dovolují mít svůj názor. Já jsem nejprve jen namítnul, že mi zkrátka přijde zvláštní, jak oficiální média straší třeba s tím, že Rusko ovlivňovalo volby v Americe, nebo že je bude ovlivňovat i teď u nás. Nevím, prostě mi přijde zvláštní, že by to všechno zvládali. Osobně bych tomu dával stejnou váhu jako třeba zaručeným zprávám o tom, že se Elvis Presley donedávna slunil kdesi na pláži…;-) Jenže pan P. mi zcela vážně sdělil, že to tak opravdu je. Ještě chvíli jsem měl tendenci kolem toho jen kroužit, tak jsem nadhodil, že je zvláštní, že mnohdy se právě z těch "dezinformačních" webů dozvím nějaké informace mnohem dřív než z těch "oficiálních" a že si nemůžu pomoct, ale často mám pocit, jako by ta "oficiální" média tak nějak čekala na to, co vlastně mají napsat. Protože třeba o tom, že je někde zemětřesení se dozvím za pár minut, zatímco o něčem jiném třeba až s nemalým zpožděním. Pan P. se mě zeptal na nějaký příklad. Bohužel jsem asi nezvolil ten správný, protože jsem se dotkl jeho chráněnců. "Třeba před dvěma lety, Silvestr v Kolíně nad Rýnem, o kterém začaly informace prosakovat až po několika dnech, za což se pak německé úřady oficiálně omluvily."
"To není pravda, informovaly hned!"
Zalapal jsem po dechu, nějak jsem nevěděl, co říct, ale bylo mi jasné, že hádat se nemá cenu, musel bych mít nejlépe ty noviny a s nima pana P. majznout po hlavě, jinak to nemá cenu!:-) Dobrá, jsou to dva roky, asi už si to nepamatuje.
"No tak třeba teď v Brně, kdy pořezali tři muže, ale informace o tom se objevila až po třech dnech a to ještě náležitě rozmlžená." Zvolil jsem poměrně aktuální kauzu.
"A co se stalo v Brně?" zchladil mě pan P. nečekaně.
"Ty o tom fakt nevíš?" nechtěl jsem uvěřit.
"Ne." Jenže za chvíli z něj vylezlo, že četl rozhovor s jedním z napadených, takže mi tu něco nehrálo. Nicméně jsem byl stejně bez šance.
"A proč by o tom měli informovat, vždyť o nic nešlo."
"Tři napadení lidi nic není?" nechtělo se mi uvěřit. "Ve zprávách se mluví o každým prdu!"
"Víš kolik podobných případů se denně stane? Víš kolikrát se tady pořezali lidi před Edenem (místní bývalá diskotéka - pozn. autora) ?"
Prohrál jsem, vzdal jsem to, tohle vážně nemá cenu. Téma jsme nechali otevřené a raději jej změnili. Nicméně si dovolím panu P. dát poslední letošní Kyselou prdel. Jak může někdo proboha takhle zblbnout? Jsem ochotný akceptovat jeho postoj, ale proč nemůže třeba uznat, jo, tohle se mělo udělat jinak?

Tisíc stromů a zklamaní domů...;-)

13. listopadu 2017 v 19:27 | Jiřan
Už dlouho jsme registrovali akci Tisíc stromů pro Podlipansko. Hlavně oba kluci moc toužili potom, aby si nějaký ten strom zasadili a potom mohli sledovat ,jak roste. Našemu městu se tato akce vyhnula, ale o jednom víkendu se sázelo v Pňově, takže mě zcela logicky napadlo, že bychom se zúčastnit mohli a za těžkou dřínu se potom na chvilku stavit v oblíbené cukrárně "u kačera." Bohužel, právě v den konání před třemi týdny se prohnala celou zemí silná vichřice, proto jsme raději ani nevycházeli z domu. Jenže minulou neděli (5.11.) se sázelo v Nymburce. A ačkoli jsem doufal, že na to kluci zapomněli, Andy měl paměť dobrou. A hned od rána mě přemlouval, že by chtěl jet. Ála se probudil s rýmou a kašlem, čili ten měl smůlu. Nejprve jsem byl neoblomný, ale nakonec jsem tedy podlehl, v garáži našel rýč, který měl mít každý vlastní, pracovní rukavice, a asi ve tři čtvrtě na devět jsme vyjížděli. Areál, kde se akce konala, jsem neznal, ale naštěstí jej znala navigace. Nikam jsme nepospíchali a Andy cestu zvládl bez kinedrylu. Zaparkovali jsme kousek od místa a cestou od auta jsme míjeli paní a pána, kteří nám na odchodu sdělili, že stromy už nejsou. Trochu jsem to nechápal, vždyť se právě začalo a celé je to plánováno až do dvanácti. Pak mě napadlo, že už mají hotovo a jde o takový ten trapný vtípek. Promotali jsme se kolem asi desítky míst, kde se právě kopalo a konečně jsem objevil někoho, kdo vypadal, že má vše na starost.
"Dobrý den, prosím vás, mohli bychom někde dostat stromek?"
"No, stromy už nejsou, nečekali jsme takovou účast a je tady víc lidí než stromů…"
Co??? Vždyť tady dvojice až trojice sází maximálně deset stromů! Tak kvůli tomu jsme sem jeli takovou dálku? Abychom pomohli přírodě a nakonec jsme jen zbytečně vypustili z výfuku nějaké ty oxidy dusíky? Navíc před chvilkou to začalo a lidi budou podle pozvánky chodit do oběda, ne každému se chce vstávat brzy, tím spíš, když mnohdy účast plánovaly rodiny s malými dětmi.
Zklamáni jsme se vrátili k autu, proti nám přicházeli další lidé s rýči. Já jsem tedy byl spíš naštvaný, zklamaný byl hlavně Andík.
Druhý den jsem se podíval na web místního tisku, abych zjistil, jak to tedy bylo. A naštvání se ještě prohloubilo. Dočetl jsem se totiž, že vysazeny byly "zhruba tři desítky stromů" a když jsem všechny vyjmenované sečetl, došel jsem dokonce k číslu 35!
No tak to bych teda chtěl vidět, tady mi něco vážně nehraje… Ale aspoň mohu po dlouhé době udělit Kyselou prdel!:-)

Neproduktivní tour po lékárnách...;-)

28. dubna 2017 v 15:15 | Jiřan
V pondělí jsem byl zhruba po půl roce opět objednaný do Kolína na alergologii. Ráno jsem si dal zdravou snídani v podobě tiramisu, které zbylo z neděle. Při poslední lžičce mi došlo, že je v něm alkohol, ovšem žena mě "uklidnila", prý jen jeden panák... Ovšem když policajta nepotkám o velikonocích, kdy jich na silnice údajně dohlíželo tři tisíce, pak pravděpodobnost kontroly v jiných dnech se rovná skoro nule.
Původně jsem se trochu bál, že jsem vyjel příliš brzy, ale nakonec jsem do čekárny dorazil tak akorát. Moc se mi líbí systém, který zavedla nová sestra, kdy od počátku nesmlouvavě trvala na objednacích časech a mnohdy čelila i hádkám, když někdo, kdo měl přijít v deset, se domáhal vyšetření v sedm. Teď se s tím už všichni smířili a je paráda, když člověk jde na řadu takřka na vteřinu přesně.
Za chvilku jsem odcházel a vzhledem k dobrému času jsem měl ještě v plánu stavit se v lékárně s recepty. Jenže ačkoli po zimě překvapivě přišlo jaro, čili období zvýšené spotřeby léků na alergie, opakuje se situace z loňska, kdy má výrobce dlouhodobý výpadek. V jedné lékárně jsem nesehnal nic, ve druhé měli dvě ze tří věcí, ale tu třetí jsem nezískal ani na třetím místě. Dnes jsem chtěl zkusit štěstí v Praze, ale moji Tour de Lékárna jsem ukončil po čtvrté zastávce. Vzdávám to. Aspoň v té poslední byla příjemná lékárnice, která mi dala naději na první půlku května. V ostatních jsem měl problém vůbec porozumět, co mi říkají. Slovensky sice umím, ale prosil bych příště nehuhňat a mluvit trochu pomaleji... Oni totiž v jejich povolání musí být tak trochu lékaři, jasnovidci, alchymisté, písmoznalci, zpovědníci, akrobati, mechanici, sousedé, surfaři, běžci, kamarádky, mámy i osobní bankéři, ale někdy se stane, že nejsme-li my zrovna tlumočníci, překladatelé, lingvisti, nezbývá nám, než se také stát jasnovidci...;-)
Když si dám dohromady informace o nedostatku některých léků u nás z TV zpráv spolu s nesmyslnými články o nižší produktivitě Čechů, obhajujícími naše nižší platy ve srovnání se Západem, je mi to potom jasné. Ti, co se víc nadřou, musí přece dostat lepší péči. Když se v práci flákám, je jedno, když u toho budu při kýchání mlátit hlavou o klávesnici. Mimochodem ta "uznávaná paní ekonomka", co tuhle blbost naposledy papouškovala (http://finance.idnes.cz/ekonomka-hana-lipovska-o-nizkych-mzdach-a-platech-v-cesku-pe1-/podnikani.aspx?c=A170424_194646_podnikani_sov ) ve svých 27 letech zcela jistě nikdy nepracovala ve smíšeném česko-německém týmu. Uznávám, že třeba při opravě dálnic je rozdíl v produktivitě nepřehlédnutelný, ale když třeba jeden z mých minulých zaměstnavatelů přesouval své služby kompletně do Prahy, v Hamburku propustil dvanáct lidí a u nás přijal dva nové na jejich práci. Pak se těm kecům o produktivitě musím smát. Podobných příkladů bych našel mnohem víc. Bohužel takové střílení do vlastních řad nám potom před německými manažery moc nopomáhá...
Takže jedna Kyselá prdel za ty léky a druhá pro paní ekonomku...

Pár slov k hysterii kolem Slavíka...

1. prosince 2016 v 16:43 | Jiřan
Tak dost. Hysterie kolem Slavíka mi už pomalu začíná lézt krkem. Přijde mi neskutečně trapné, že se neustále někdo pasuje do role těch lepších, chytřejších, osvícenějších, kteří mají právo rozhodovat, co smím poslouchat (volit, říkat...) a co ne. Pokud pan Banga a ostatní v textech Ortelu skutečně našli pasáže, v nichž se porušuje zákon, nechť podají trestní oznámení a ať dále konají patřičné orgány. Jestli tam nic takového není, ať nemlží v duchu hesla stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Podezřelé je přinejmenším to, že zatímco loni se všude donekonečna citovala část textu písně Mešita, údajně jako důkaz xenofobie, letos se už necituje nic. Co si budeme nalhávat - verš: 'Pro Alláhovu slávu uříznou ti hlavu' se bohužel jen za posledních několik měsíců skutečně několikrát udál.
Jestli se panu Bangovi nelíbí, že v demokratickém hlasování skončil na 46.místě s 635 body, ať laskavě s pískotem neopouští sál, když si pro cenu jde konkurent, který s 20 245 body obsadil místo druhé a neplive zášť na všechny strany.
Ať se i objev roku, nějaký Pekař, do budoucna snaží zapůsobit svou tvorbou a ne agitkou, že příští rok "by tu nemuseli bejt lidi, který tady bejt nemaj." Na to přišel jak, že tu někdo být má a někdo nemá? Podle třídního původu? Podle docházky v pionýru? Je mi ale jasné, že určité body si tím nahnal.
Co byste řekli na tuhle píseň:
Chci, aby každej věděl, že ´sem Čech! Že má kapela je česká, světlá, že hraje bíle a že to bíle dává...

Líbí se vám? Sepisujete už trestní oznámení? Pískáte a na protest vypínáte počítač? Předpokládáte na základě aktuální masírky, že je z pera Ortelu? Nikoli, vážení, jen jsem si dovolil lehce poupravit text Gipsyho, který svého času hojně zněl z rádia i televize:
Chci, aby každej věděl, že ´sem Rom! Že má kapela je romská, tmavá, že hraje černě a že to černě dává
Ještě bych rád dodal, že to, že Gipsy.cz byli roku 2007 první českou skupinou vystupující na festivalu v Glastonbury, ani to, že obsadili 11. místo v prestižní evropské hitparádě World music charts Europe alespoň pro mě osobně nevypovídá nic o kvalitě produkce. Klidně mě ukamenujte, ale jsem přesvědčen, že v obou případech bylo rozhodující něco jiného, než samotná hudba...
Na závěr si dovolím přidat ještě jeden Gipsyho text (píseň Černá kronika) - a pak se může divit, že ani za rok můj hlas nedostane! A můžete mě nazývat rasistou či fašistou, až budu svým dětem zakazovat ho poslouchat (hvězdičky jsem doplnil sám.) Pevně ale doufám, že sami budou mít dost rozumu a vkusu.
Jeden černej kluk hledal takhle š*k, jakou p*ču oš*ká to mu bylo fuk.
Dal do kapsy love a už si to klove přímo ven z domu do centra metropole.
Tam má super klub, spoustu divnej k*nd, k*ndy ale supr, tak zaplatil vstup.
Sotva došel k baru p*čka jako sviň. Stačilo pár keců a už jdou na drink.

Ožral jí jak nic po třech panácích henesí. Co však přijde ani jeden z nich netuší.
Ještě ani ráno a řekla mu ano, š*k už byl jistej, už je zaděláno.
A tak si tak jdou už se vocucujou a na dlouhou noc se připravujou.

Sotva dveře zavřou, už mu h*lí p*ro, do postele vlezou a jedou.
Jak to bylo dál, to už je jedno, protože to podstatný je, že tenhle černej kluk teď chcípá na Céčko omámen.
Za jedinou m*dačku je s tímhle klukem ámen. Jaký z toho tkví ponaučení, to doufám každej z vás zcela jistě ví.
I to m*dání i něco stojí a nejvíc zaplatí ten, kdo se nebojí a nejvíc zaplatí ten, kdo se nebojí.

Černá je kronika naše i když inu m*dáme na to, jaký budou následky činu.
Světlo dalších dnů navždy zahaleno v tmu. Nevinnost, čistota zaprodána peklu a přitom by stačilo p*cat s gumou,
dvacka do automatu cena za tvůj život. Za třicet dalších let a jediný co bylo třeba,
bylo myslet dřív než začne příběh.

Další příklad písně, která se tedy asi poslouchat má, najdou zájemci ZDE, už jsem jej sem ani nekopíroval, nestačily by mi hvězdičky. Panu Bangovi a spol tímto uděluji Kyselou prdel.

P.S.
To, že lebka na košilích Ortelu je podobná lebce, kterou podle pana Bangy, experta nejen na hudbu, texty a extremismus, ale i historii, používaly jako symbol jednotky SS, mi už přijde jako vtip roku. Lebka zůstane podobná lebce, i když se na hlavu postavíte... Mimochodem takoví Die Toten Hosen, jinak německá levicová kapela, která se tvrdě staví proti příznivcům pravice, používá stejnou lebku také - stačí se přesvědčit ZDE, nebo v pravém záhlaví tohoto blogu.

P.P.S.
Ještě bych rád upřesnil, že písně kapely Ortel mě nijak zvlášť neoslovily a nebýt té hysterie kolem, nejspíš bych se o ní nikdy ani nedoslechl. Stejně jako mnozí další.

Etiketa...

22. srpna 2016 v 11:36 | Jiřan
Ohlásit se se srdceryvnou scénou v úterý v noci telefonicky na návštěvu v pátek a pak bez jediného slova nepřijet, to mi přijde snad ještě víc ubohé než varianta z loňska, kdy ti samí lidé dali vědět, že přijedou jeden konkrétní den, aby pak zbaběle zcela nečekaně dorazili o den dřív jen proto, abych náhodou nebyl doma. Myslím, že celoroční několikaletá naprostá ignorace vlastních vnoučat, včetně vánoc, jmenin i narozenin se s tímto krásně doplňuje.
Alespoň jsme se pro tentokrát mohli vyhnout trapnému divadélku o "milujících" prarodičích, u kterého já shodou okolností pokaždé chybím, a kluci se mě potom večer nemuseli ptát, kdo to vlastně byl. Jen bych snad po té letošní komedii čekal nějaké vysvětlení nebo omluvu, ale ani po třech dnech nic. Asi bych chtěl vážně moc.
Myslím, že nemusím dodávat, proč příspěvek skončil v této rubrice...

Tesco uhlí...

3. srpna 2016 v 16:43 | Jiřan
V sobotu k večeru se uklidnil celodenní vítr, takže jsme se rozhodli pro rychlou grilovačku. Klobásky budou hotové hned, říkal jsem si. Nakonec to ale nebylo tak jednoduché, jak se původně zdálo.
Gril jsem začal roztápět někdy po půl šesté. Jak se ale ukázalo, z Polska se k nám dováží nejen nekvalitní jídlo, ale také velmi zvláštní dřevěné uhlí. Je totiž nemožné jej zapálit. Už na pohled vypadalo trochu jinak, než to, co obvykle kupujeme, ale nejsem zase takovým znalcem, abych ho hned vyhodil. Chyba. Kusy se tak zvláštně leskly, jako by šlo úplně jiný materiál. Po polití tekutým podpalovačem se rozhořel krásný plamen, jenže když ustal, "uhlí" zůstalo studené. Z 2,5 kg pytle jsem se snažil vybrat alespoň pár na první pohled použitelných kousků a ty jsem opět prolil podpalovačem. Tekutina shořela a zase nic. Při pokusu o rozfoukání vystřelovaly ven pálivé jiskry. Proti všem bezpečnostním opatřením jsem postup s podpalovačem několikrát zopakoval, ovšem marně. Nazbývalo tedy nic jiného, než abych s peněženkou vyrazil k Vietnamci, který má naštěstí obchod na dohled od nás. Už to vypadalo, že budeme muset grilování odložit, ale při odchodu jsem si všiml jediného pytle vystaveného na chodníku. Toho pytle, který jsme doteď vždycky kupovali. Sice byl s přirážkou, ale v zoufalství jsem na to až tolik nekoukal.
Z grilu jsem rychle vyházel původní topivo, ani jsem na něj nemusel hledat kovový kbelík, klidně býval stačil plastový, protože "uhlí" bylo dokonale studené. Netuším, jaký fígl používají Poláci, já dám pro příště přednost ověřené klasice. Ušetří mi spoustu nervů i místa v popelnici. Klobásky byly během chvilky hotové.
Tesku za jeho nehořlavé uhlí určené nejspíš do dekoračních krbů s umělým plamenem uděluji kyselou prdel.

Odborníci...;-)

14. července 2016 v 19:30 | Jiřan
Vzhledem k tomu, že v mé současné (ani v žádné předchozí) práci se přešlapy příliš neodpouští, skřípu zubama nad předpověďmi počasí. Řekl bych více či méně nepřesnými, ale nejde to. Jsou totiž nepřesné více či ještě více...
Pondělní velká večerní předpověď na ČT mě za poslední dobu dostala asi úplně nejvíc. To, jak bylo, odborníci opět trefili celkem přesně, ale místo vyhlídky na další den následovala informace, že předpověď na úterý bude upřesněna v úterý ráno! Co to jako je? Potřeboval jsem to vědět, abych mohl naplánovat program pro kluky!
Ráno jsem nedočkavě čekal u televize, předpovědi jsem se ale dočkal až v 7:20 (!). Verdikt byl neúprosný - celý den na celém území déšť, místy vydatný a k tomu chladno. Navíc opravdu začínalo pršet. "Varování před bouřkami, které platilo v Čechách do čtvrté hodiny ranní se prodlužuje pro Moravu do osmé ráno." Jen tato věta dozněla, ozval se hrom. To jako v noci někdo přestěhoval střední Čechy na Moravu?
Jako bych ale měl nějaké tušení, připravil jsem auto z garáže. Kolem půl deváté už jen krápalo a v devět ani kapka. Asi o půl hodiny později sluníčko. Během výletu jsme se ocitli o sto kilometrů severněji a přesto všude sluníčko a teplo. Displej v autě ukazoval 26°C jednu chvilku tam dokonce zářila třicítka. To jako tu předpověď, na niž si netroufli večer, upřesnili ráno tak, že si někdo stoupnul k oknu, viděl, že je zataženo a prší a tak to taky posléze podal jako oficiální prognózu?
Jeden by čekal, že potom večer třeba v úvodu další relace řekne jeden z odborníků něco jako: "Rádi bychom se omluvili, ale počasí nad naším územím v současné době ovlivňuje zvláštní efekt pojmenovaný po italském vědci Antonio Nasersi, díky němuž je úspěšnost předpovědi 4%..." Ale nic takového. Opět celkem slušné shrnutí toho, jak bylo a sliby chyby, jak bude.
Kdybych býval na informace odborníků dal, rval bych si doma vlasy, že jsme promarnili tak krásný den. A za to dávám všem meteorologům velkou Kyselou prdel. Pohledem na oblohu umím předpovídat taky.
A zadarmo!;-)

Změna není vždy změna...

27. ledna 2015 v 15:35 | Jiřan
Asi není moc velkým tajemstvím, že mám od loňska hypotéku. V nové práci jsem teprve pět měsíců, takže jsem tehdy dům ještě cash koupit nemohl…;-)
Kontrolní otázka - kolikrát myslíte, že je nutné nahlásit u České spořitelny změnu adresy, aby vám korespondence chodila na správnou adresu? Zpočátku nám výpisy posílali každý měsíc. Bohužel tam, odkud jsme se odstěhovali. Manželka požádala o změnu, ta byla provedena. Za měsíc nám přišla zpráva od nových majitelů původního bytu, že tam máme dopis ze spořitelny. Zažádali jsme o změnu znovu. Potřetí už rozladěná manželka adresu měnila osobně přímo s vedoucí pobočky v našem městě, která ji ujistila, že tentokrát už bude vše v pořádku. Ani mě nepřekvapilo, že jsem si o měsíc později zase musel pro dopis dojít tam, kde jsme už nebydleli. Vzal jsem si tedy sám dovolenou a do naší pobočky spořitelny se dostavil osobně. Taktéž se mě ujala paní vedoucí. Omluvila se, změnu provedla (po tolika změnách jsem si už sám nebyl jistý, kde vlastně bydlím) a zároveň mi nabídla, že změní frekvenci zasílání dokumentu, aby mi chodil jen jednou ročně. Souhlasil jsem (alespoň pro něj nebudu muset běhat každý měsíc, haha), nicméně jsem se zeptal, zda mi už skutečně přijde na aktuální adresu. Paní vedoucí mě ujistila, že ano.
Shodou okolností jsem si právě o uplynulém víkendu vzpomněl, že mi ještě nic nepřišlo, třebaže je konec ledna. Ale třeba to posílají později, kdo ví, uklidnil jsem se.
Dnes jsem si během polední pauzy z práce odskočil na malou pobočku, kterou máme hned ve vedlejší budově, abych si zažádal o potvrzení kvůli daním. Paní za přepážkou byla velmi milá (bez ironie), někam zavolala, aby všechno zjistila a zažádala o vystavení a zaslání (ono se v globálním světě už netiskne na místě, ale na specializovaném pracovišti, odkud se to rozesílá poštou). Využil jsem její dobroty a zeptal se, jestli už neposílali take roční výpis. Posílali.
"A můžu se zeptat, na jakou adresu?" Myslel jsem, že mě klepne… Takže popáté! Paní opět kamsi zavolala, změnu společně provedli, ještě se sama ujistila, zda potvrzení, které o dvě minuty dříve vyžádala, přijde opravdu už tam, kam má a ujistila mě, že už bude vše v pořádku. Tak uvidíme, jestli změnu stihneme provést do té doby, než mi skončí pětiletá fixace.
Je skutečně ironií osudu, že právě u České spořitelny, kterou jsem vždy nesnášel, jsem se zavázal k největší investici svého života…
Pár citátů na závěr:
Jsme vám blíž. (K naší staré schránce to mám ale pořádně daleko - a hlavně už od ní nemám klíč)
Banku můžete mít rádi. Ale lepší je, když se na ni můžete spolehnout. (že se budete cítit úplně bezradně)
A pobočce v našem městě uděluji opravdu velkou kyselou prdel!

Nedělní idylka…

5. ledna 2015 v 17:05 | Jiřan
Nedělní klidné odpoledne. Jdeme s klukama na procházku, kterou jsme chtěli zakončit u našich. S babičkou jsme se akorát míjeli ve dveřích, chystala se na krátkou procházku se psem.
Když jsem klukům umyl ruce, vidím z okna, jak po ulici utíká někam pryč Jack Russell. "Tý jo, tady má někdo psa přesně jako my", napadlo mě. Babička nikde, tak jsem tomu přestal věnovat pozornost. Jenže za chvilku zvonila a ačkoli to říkala dědovi, i já jsem přes okno pochopil, že došlo na to, čeho jsme se všichni obávali a pořád doufali, že se to nestane. Feťák odnaproti, kterého vzhledem k jeho pracovnímu vytížení pravidelně potkáváme, šel se svým necvičeným a neposlouchajícím bojovým psem a ten se rozhodl dát si toho našeho ke svačince. Jelikož ten člověk za ním vždycky jen doslova vlaje, byl tam úplně zbytečný. Náš Jack Russell se při té potyčce dostal z vodítka a pokousaný utekl.
Klidné posezení u našich se změnilo v hledání našeho psa. Ve třech jsme křižovali okolí a snažili se ho najít. Vzal jsem auto, abych prozkoumal širší okolí, ale bez výsledku. Akorát jsem si uvědomil, kolik bordelu je podél hlavní silnice do sousední vesnice, protože jsem X-krát brzdil v domnění, že vidím ležícího psa, ale vždycky šlo o pohozenou igelitku.
Po několika hodinách jsme pátrání vzdali, byla tma a pes mohl být kdekoli. U našich jsem se akorát napil, protože jsem už umíral žízní, oblékli jsme kluky a chystali se domů. Zcela výjimečně jsem jako první vylezl na schody já. Najednou koukám a hodně dlouho trvalo, než mi došlo, že stejně tak na mě zírá náš pes, stojící jen o pár schodů níž. Pokousaná pravá noha, rudé oči, ale byl to on! Jak v nějakém americkém filmu.
Bohužel nebyl až tak úplně v pohodě, jak se zdálo, takže ráno jsme s ním jeli k veterináři. Ten nám dal hromadu léků a potvrzení pro policii, bral to dost vážně. Bohužel jen on. S papírem děda ke strážcům pořádku zašel. Přece jen tu smažku potkáváme dost často, i když chodíme s dětmi, které by ta jeho obluda smlsla na jedno polknutí.
Asi nemusím popisovat moje překvapení a zklamání, že to policajti sepsali a ihned odložili, protože se vlastně nic nestalo. Musíme počkat, až ten pes někoho sežere.
Pak se to teprve bude řešit. I proto je příspěvek v této rubrice.

Páteční vzrůšo…

17. října 2014 v 20:57 | Jiřan
Ráno jsem dorazil na nádraží docela na poslední chvíli, akorát hlásili můj spoj. Zarazilo mě sice, že nástupiště bylo plné lidí, ale velkou pozornost jsem tomu nevěnoval. Zvlášť, když jsem se posléze pohodlně usadil ve vlaku. To mi bylo úplně jedno, že nějaký spěšňák před ním nejel.
V Brodě nastoupilo pár puberťáků a bavili se o jakémsi problému na trati. Tedy jeden z nich o něm mluvil, ostatní se mu smáli. Vyjížděli jsme z Tuklat, když ozvalo hlášení. Zprvu jsem ho ani nevnímal, každý den upozorňují na provizorní výstup v Běchovicích, jenže když v úvodu zaznělo třikrát za sebou: "Upozornění pro cestující! Upozornění pro cestující! Upozornění pro cestující!", tak jsem zpozorněl taky. "…že z důvodu mimořádnosti na trati tento vlak v Úvalech jízdu končí…"
No to si zase někdo dělá pr…, proběhlo mi zákonitě hlavou. Za chvíli jsme zastavili a všichni z obou dvoupatrových souprav se vyhrnuli ven. Na rozkopané nádraží a posléze před budovu, kde už stál takový dav lidí, že by se tam klidně mohl natáčet obrazový material k 25.výročí Sametové revoluce. Po chvíli se objevil autobus, zastavil na druhém konci houfu, než jsem stál já a vzápětí narvaný odjížděl. Pouhým okem z čekajících lidí neubyl nikdo. Pak se objevil druhý a zajel skoro až přede mě. Pomyslel jsem si, jaké mám štěstí, že tentokrát jedu, jenže v houfu u dveří se najednou zastavila přímo přede mnou stojící s prominutím kráva a začala s kamarádkami řešit, jestli teda má jet nebo ne. Tím zcela ucpala přístup z mé strany a když se konečně všechny rozhodly nejet, autobus byl narvaný a zavíral dveře.
Po několika klasických MHD spojích se objevil další náhradní spoj a já se na poslední chvíli ocitl uvnitř. Po zavření dveří jsem si pomyslel, že kliku přece jen mám, protože zatímco ostatní se tlačili, já měl celkem pohodlné místo u dveří a mohl se opřít o takové to sklo za první sedačkou. V porovnání s ostatními asi jako bych jel první třídou!;-)
Někde na konci Úval, možná už za nimi, jsme se přiblížili ke křižovatce směr Jirny a Brandýs, ovšem už zdálky byly vidět modré majáky a všude tam pobíhali policajti, do toho nějaká sanitka. Přímo v křižovatce naší objízdné trasy stál autobus a do jeho boku zaklíněný náklaďák. Náš řidič si v domnění, že je objede zprava, když to zleva nešlo, najel co nejdál, ale to už u něj byl jeden z policajtů a posílal ho zpět. Místo bylo neprůjezdné. Po vycouvání jsme se vraceli zpátky do Úval. Tam jsme se potom promotali uličkami mezi rodinnými domy a na trasu se napojili o nějaký kus dál. Ještě jsme pustili pospíchající sanitku a jeli jsme. Tedy… V ranní špičce spíš popojížděli. Do toho všudypřítomné semafory a na nich pokaždé červená. Cestou jsem sledoval starou babku s holí, která stála hned vedle mě a v ruce držela načatou plechovku koly. Super, v pondělí jsem měl promočené oblečení od deště, teď to bude ještě s hnědým odstínem… Naštěstí jsem ale maloval čerta na zeď - jak bývá mým zvykem!;-)
Se svým orientačním smyslem jsem už byl zcela ztracen, když jsem si uvědomil, že to venku trochu poznávám, protože na jaře jsem tím místem jel autem. Přejeli jsme trať a zastavili před nádražím. Rozkopaným. Teď zbývalo projít ještě asi půl kilometru bahnem na provizorní nástupiště. Do toho začalo pršet. Super. Někdo začal nahlas přemýšlet, kdy to vlastně jezdí z Klánovic, když se najednou v dáli objevil vlak. Problém byl, že jel z toho "uzavřeného" směru. Když u nás začal brzdit, zjistili jsme, že je plný a jakmile se mu otevřely dveře, culili se na nás zevnitř ti, na které jsme se předtím smáli my, když se nevešli do náhradního autobusu.
Takže pro příště - vynechám-li to, že jezdit vlakem je v poslední době opravdu o život a že mi cesta po novém rychlostním koridoru trvala bezmála dvě hodiny, což naposledy možná zvládl šikovnější kočí (či jak se jmenoval) s koněspřežkou v předminulém století… Ať mi nikdo netvrdí, že během dvaceti minut naší cesty z Úval do Klánovic všechno zázračně opravili, aniž by předtím tušili, že to tak brzy zvládnou. Všichni jsme mohli v klidu sedět ve vlaku a tu půlhodinku tam počkat. A to já jsem byl, když na to přijde, relativně v pohodě, co mají říkat ti, co museli trasu absolvovat s větším zavazadlem, případně méně pohybliví důchodci.
Takže velká Kyselá prdel ČD!

http://www.rozhlas.cz/zpravy/regiony/_zprava/nehoda-v-uvalech-zastavila-provoz-na-hlavni-trati-prahakolin--1409272

Hjundokráva...

26. května 2014 v 15:04 | Jiřan
Nějakým nedopatřením mi začal růst zub moudrosti (ačkoli si nejsem zcela jistý, zda je tato komponenta kompatibilní s okolním hardwarem) a já si tak ne zcela dobrovolně prodloužil víkend. Páteční ranní návštěva zubařky však dopadla víc než pozitivně a za pár minut mi tak začal letní víkend.
Čekalo mě ale ještě jedno zařizování kvůli nesrovnalostem ve vyúčtování za elektřinu, spojeným se zimním stěhováním. Infolinku ČEZu jsem použil už ve čtvrtek (podruhé a naposledy v životě) a třebaže jsem se dovolal ihned, slečna operátorka se příliš neorientovala a v podstatě se mě snažila jen co nejrychleji zbavit, což poněkud kontrastovalo s nabídkou všemožných služeb v úplném závěru - plyn, telefon. Tak jsem jí svůj zájem odvedl a skončili jsme nerozhodně 1:1!;-)
Ospalá polední cesta z Kolína mě vrátila do reality v samotném závěru. V Plaňanech mě způsobně pouštěla řidička v šedivém Hyundaii i20 nebo ix20 (už si nejsem jistý) s pražskou značkou v místě, kdy jsem měl přednost. Zmiňuju se tady o tom především proto, že v následném kopci jsem jí ujel, ale přesto jsme se setkali ještě jednou.
V Radimi u přechodu stál malý kluk. Už zdálky jsem viděl, že ostatní auta si ho nevšímají, proto jsem s předstihem přibrzdil, nicméně on se asi bál. Zastavil jsem před ním. Kývnul na něj a usmál se, školák se rozhlédl na druhou stranu a dal se do běhu přes silnici, snad aby příliš nezdržoval. V tu samou chvíli, kdy jsem sledoval, jak se rozebíhá, jsem spatřil ve zpětném zrcátku Hjundéé, které mě v plné rychlosti začalo předjíždět. Ačkoli celá situace logicky musela trvat sotva pár vteřin, stihl jsem v tu chvíli strašně věcí - pořádně zanadávat, zavřít oči, ale zároveň vidět, že kluk se zastavil na poslední chvíli sotva pár centimetrů od boku projíždějícího auta (pro neznalé zdůrazňuji, že v místě je jeden pruh každým směrem). Taky mě napadlo ji pořádně vytroubit, ovšem včas jsem si uvědomil, že pro školáka stojícího přede mnou jako opařený by troubení bylo asi poslední kapkou, proto jsem jen bezmocně přihlížel.
Kráva (myslím, že jde o jediné odpovídající označení) potom hned odbočila do první možné odbočky za kruhákem doprava, snad aby se schovala, nebo tam za někým jela, nevím. Hlavně že na zadních dveřích měla nálepku buď Zetko nebo Dítě v autě, což si už taky přesně nepamatuju.
Každopádně mi hnula žlučí a já jí proto uděluji Kyselou prdel.

Průzkum...;-)

28. dubna 2014 v 20:40 | Jiřan
Včera krátce před obědem mi zazvonil telefon. Přiznám se, že já jsem ho neslyšel, za to manželka má uši jako ostříž!;-)
Číslo na displeji +420226770557 mi nic neříkalo, ale hovor jsem přijal. Na druhém konci se mi představil kdosi jménem společnosti Business Media. Pokud jméno zaznělo, pak jsem jej přeslechl a po celou dobu hovoru přemýšlel, zda jde o muže či ženu. V každém případě tomu někomu přeskakoval hlas jako ukázkově mutujícímu puberťákovi.
Samozřejmě mi od první vteřiny bylo jasné, že jde o jeden z těch otravných průzkumných telefonátů. A to se mě ještě operátor/ka ani nestihl zeptat, zda bych měl dvě minuty času na vyplnění krátkého dotazníku.
"Ne, neměl," odpověděl jsem bez zaváhání.
Člověk na druhé straně mě začal přesvědčovat, že se skutečně jedná jen o jednoduché otázky typu jak často chodím do Kauflandu. Znovu jsem zopakoval, že čas nemám, že se zrovna starám o děti. Operátor/ka přešel do citového protiútoku a plačtivým hlasem začal přemlouvat, ať mu pomůžu, že potřebuje splnit plán.
Opět jsem zopakoval, že nemám čas a kluci to vzali jako výzvu, že po mně mohou začít lézt, což nutně muselo být slyšet i na druhém konci drátu. Situace mě začala bavit.
"Zatímco se tady bavíme, už jste mohl mít dotazník vyplněný!" zkusil to na mě průzkumník logicky.
"Nezlobte se, nemám čas." Uznávám, že mé argumenty byly poněkud jednodušší!:-)
"Tak když už jste mi ten telefon zvedl, tak mi přece můžete odpovědět…" To jsem bral trochu jako faul, tudíž jsem se i rozpovídal v tom smyslu, že pokud mi zvoní telefon v neděli dopoledne, pak předpokládám, že mi volá někdo známý s tím, že něco potřebuje, a nečekám, že mě bude otravovat někdo s průzkumem.
"A kdy bych vám tedy mohl zavolat?"
"Nikdy!"
"Pokud ten dotazník nevyplníte teď se mnou, budou vám pořád dokola volat moji kolegové, dokud otázky nezodpovíte!"
"Jestli mi budou vaši kolegové stále volat, pak podniknu odpovídající kroky a nebude to poprvé!" kontroval jsem. Uznávám, že snad každému musí být jasné, že jsem kecal, protože jediné kroky, které by snad mohly někoho odstrašit, by byly ty od Františka Janečka.
Nastalo ticho. Dokonce bych se ho nebál nazvat hrobovým a nekonečně dlouhým.
Nakonec s poněkud výhrůžným tónem operátor/ka pronesl: "No, tak dobře…" Znělo to asi jako kdyby v tu chvíli právě zveřejňoval moje soukromé číslo na nějaké gay seznamce.
"Tak nashledanou a užijte si děti!" rozloučil se s dávkou ironie.
A já společnosti Business Media uděluji Kyselou prdel, protože je mi jasné, že mutující operátor/ka nebyl v call centru sám, což znamená, že bez skrupulí otravují lidi i o víkendu…

Track&Trace...

30. prosince 2013 v 8:12 | Jiřan
Před vánoci jsem se zmiňoval o problému s balíkem s posledními dárky, který se snad v duchu hesla dnes podáte, zítra dodáme, ztratil kdesi cestou.
Předpokládal jsem, že je pro mě celá záležitost vyřízena novou objednávkou, kterou jsem si vyzvedl osobně v pobočce. Ovšem Česká pošta mě nepřestává udivovat. Alza, které ztrátou zásilky vznikla škoda, uplatnila svou pohledávku vůči přepravci a mně teď přišel dopis označený Věc poštovní služby. Když jsem jej rozbalil, spatřil jsem formulář, kde mám podepsat čestné prohlášení, že jsem uvedenou zásilku nedostal.
O nic v podstatě nejde, pak to stačí hodit do schránky, kolem které denně chodím. Velmi mě ale překvapil přístup pošty. Nechápu totiž, proč musím podepisovat, že jsem něco neobdržel, když jsem nepodepsal, že jsem to obdržel. Vždyť přece při přebírání balíku bych se musel podepsat. Tohle na mě působí tak trochu jako že jsem vinnen a nyní musím dokázat, že tomu tak není.
Přitom na stránkách České pošty v oddílu Sledování zásilek (Track&Trace) po zadání čísla uvedeného balíku mohu sledovat pouze to, že balík byl 10.12.2013 předán poště v Praze a od té doby je na cestě na poštu u nás - viz obrázek z dnešního dne.
Já vím, že tady dělám z komára velblouda, ovšem nutnost mého prohlášení skutečně příliš nechápu. Nemohou si to dohledat sami, aniž by do toho tahali zákazníka, kterému ztrátou způsobili problémů víc než dost?

Nákup posledních dárků v Alze...

23. prosince 2013 v 10:52 | Jiřan
Nemám rád nakupování dárků na poslední chvíli, zpravidla se snažím vše vyřídit tak, abych v prosinci do obchodů nemusel. Letos díky stěhování to bylo trošku jinak.
Poslední dárek jsem si objednal v Alze a nechal si jej doručit poštou k rodičům. Bylo to 10.12. odpoledne. Platba předem byla přijata prakticky okamžitě a do dvou hodin jsem obdržel email od České pošty o převzetí zásilky a jejím doručení následující den. To je rychlost, pomyslel jsem si a těšil se, že budu mít klid. Jenže druhý den balíček nikde. Ani v nejmenším jsem se neznepokojoval, v půlce prosince se menší zdržení dalo očekávat. Jenže balíček nedorazil ani následující den, stejně jako ten další. Po necelém týdnu jsem tedy do Alzy zavolal. Nepříliš ochotný operátor mi suše sdělil, že oni balíček předali poště, čímž mají vyřízeno a já se mám obrátit právě na tohoto dopravce. Zavolal jsem tedy tam a pro změnu znuděná slečna mi řekla, že se balíček s nejvyšší pravděpodobností ztratil a že se tedy mám obrátit na odesílatele, aby zásilku reklamoval. Následoval tedy další telefonát do Alzy a další operátor, tentokrát alespoň příjemný, který mi oznámil, že věc předává reklamačnímu oddělení, které se mi odpoledne ozve. Do večera nic. Druhý den jsem tedy znovu vytočil číslo, které jsem již znal zpaměti. Nepříjemná operátorka mě uklidnila, že prý "mým" směrem má pošta zpoždění, že o tom vědí, a ať tedy počkám do čtvrtka, že zrovna teď řešila něco podobného a taky to tak došlo. Ve čtvrtek dopoledne jsem se znovu obrátil na Alzu, už trochu nepříjemný. Ohlásila se mi milá operátorka a sdělila mi, že ona mi určitě pomůže a že problém vyřešíme. Sám jsem jí navrhl, že by asi bylo nejlepší zaplacenou ztracenou objednávku zrušit, udělat novou a tu bych si vyzvedl osobně na pobočce v Kolíně. I slečně se to zdálo jako optimální způsob. Během vyřizování zjistila, že jedna položka se mezitím vyprodala a bude až po Novém roce, musel jsem tedy zvolit jinou. Do nové objednávky popsala, co se stalo, ujistila mě, že zodpovědné oddělení, kam požadavek hned přepošle, spáruje platbu s minulou objednávkou a druhý den ráno si zboží mohu v Kolíně vyzvednout. Dost se mi to hodilo, protože právě v pátek jsem se do Kolína tak jako tak chystal. Večer mi to nedalo, podíval jsem se na status a zjistil, že zboží je rezervované v Praze a čeká na uhrazení. Řekl jsem si, že to mají možná opožděné a těšil se na druhý den. Jenže před odjezdem do Kolína jsem zjistil, že se status nezměnil. Proto mi nezbývalo, než znovu vytočit Alzu. Výherkyně ankety nepříjemných operátorek zjistila, že kolegyně z předchozího dne mi zapomněla sdělit, že jedna položka není v centrálním skladu, kam se nejprve musí přivézt a poté se může vše odeslat do Kolína. To už pochopitelně nestihnou ráno, ale s odpolední dovážkou tam zboží určitě bude a mně přijde SMS. Večer pořád nic, zboží stále čekalo na zaplacení, opět jsem se tedy obrátil na infolinku Alzy. Tentokrát velmi příjemný operátor se podíval do systému a zjistil, že kolegyně zapomněla zakliknout jakousi položku, díky čemuž se nová objednávka nespojila se starou platbou a systém skutečně čekal na uhrazení. Vesele mi oznámil, že to právě učinil a že zboží bude v sobotu v Kolíně. Za chvilku mi přišla zpráva o zaplacení zboží.
Jenže v sobotu žádná SMS, že bych se měl dostavit na prodejnu. Ani odpoledne. Podíval jsem se tedy znovu na status a tam se mi ukázalo, že zboží je na cestě, očekávané datum je pondělí 23.12. Přesně to, čeho jsem se obával - den před vánoci pojedu z práce do Kolína stát někde frontu. Naštěstí v sobotu pozdě večer mi pípla zpráva na telefonu a já se rozzářil, protože tam stálo, že si mohu vyzvednout objednávku.
Na cestu jsem se vydal v neděli hned brzy ráno, protože jsem očekával, že si Kolíňáci rádi přispí. Moje trable tak šťastně skončily, a když jsem slyšel pána přede mnou ve frontě u výdeje v Alze: "Když jsem si to v sobotu ve čtyři odpoledne objednával, nečekal jsem, že to tady v neděli ráno budu mít!" musel jsem se jen usmát. Stejně jako když jsem na rozpisu SIPO spatřil reklamu pošty. Padesát tisíc si klidně nechte, mně by stačil ten balíček.
Suma sumárum jsem ušetřil 83 korun za poštovné (které mi bude Alzou údajně vráceno), za to jsem utratil 25 korun za dodání na pobočku, provolal jsem téměř třista korun (padl na to kredit z telefonu, který jsem používal při prodeji bytu) a projel jsem benzín do Kolína a zpět.
České poště uděluji předvánoční Kyselou prdel a stejnou taky uděluju Alze. Sice jsem tam mnohokrát bezproblémově nakupoval a věřím, že zase budu, ale zjistil jsem, že jakmile něco nezafunguje tak, jak má, jsou v koncích. A přepojování od jednoho brigádníka na telefonu k druhému, z nichž polovina je na mě nepříjemná a další polovina neudělá svou práci pořádně, to mě skutečně příliš nepřesvědčilo, pozemštané, hihihi...

(Jako) děti...

29. října 2013 v 13:46 | Jiřan
Já chápu, že může být nepříjemné, když nad vámi bydlí rodina s dvěma malými dětmi, tím spíš, když patříte k lidem, co si rádi přispí. Ovšem když se potom takový dospělý právě těm malým dětem začne mstít, to mi přijde velmi mírně řečeno ubohé. Zvlášť když jim je v součtu pět a půl roku…
V sobotu jsme se vrátili z oslavy Andyho narozenin někdy kolem šesté večer. Za pár minut se ozvalo zcela bezdůvodné bouchání z bytu pod námi. Nevěnoval jsem tomu pozornost, zatímco manželka byla od první chvíle přesvědčená, že jde o bouchání na nás. Za několik minut se ovšem kdosi prošel po půdě přímo nad našimi hlavami a nad každou místností zcela evidentně zadupal. To už jsem i já znejistěl. Hlavně proto, že jsem předpokládal, že všichni (nebo alespoň ti moudřejší z našeho domu) vědí, jak je to s "podlahou" na naší půdě a že takové zadupání může skončit nohou čouhající z našeho stropu. Když jsme zjistili, že šlo o téhož člověka, který předtím bušil dole, začalo i mně svítat. A to přesto, že jsem se tomu dlouho bránil, protože právě tito lidé patřili k těm málo, co jsem v našem domě považoval za inteligentní. Abyste tomu rozuměli, když někdo leze na půdu, vždycky o tom víme, protože žebřík je zkrátka umístěn tak, jak je umístěn. Ale aby někdo botník před ním odsouval tak potichu, aby o tom nikdo nevěděl, stejně tak tiše poté zápolil se žebříkem, aby to následné "vyškolení" bylo o to víc nečekané, s tím jsem se setkal prvně. I to jsme ale nechali být.
Kolem osmé kluci usnuli, Andy ještě zápasil s kašlem, ale do deváté i ten ustal a zavládl klid. Do tři čtvrtě na deset. To se totiž přímo pod ložnicí ozvalo další bušení. Když neustávalo a bylo tak jasné, že nejde o náhlou potřebu přitlouct obraz, vydala se manželka dolů. Po rozsvícení na chodbě ťukání ustalo. Ovšem manželka mě překvapila svým akčním přístupem a před dveřmi počkala ještě chvilku poté, co světlo samo zhaslo. A to rány začaly znovu. Zazvonila a po chvilce štrachání vylezl náš soused, který se nás snažil přesvědčit, že rýsuje lišty, nejde mu internet atd atd. Příště bych doporučoval ujasnit si výmluvy ještě před tím, než začnu něco vyvádět, takhle to skutečně nedávalo moc smysl.
Pár minut po manželčině návratu se ozvalo klepání na dveře. Soused. Pozvali jsme ho dovnitř, abychom to neřešili mezi dveřmi. Následovalo další ujištění o tom, že nešlo o žádný naschvál, opět pohádka o lištách, o internetu… Nejpikantnější na tom je, že nám internet fungoval a co čtenáři asi netuší - při vedení kabelu z půdy do nižších pater kdysi nastal problém, tudíž se to muselo vyřešit tak, že u nás se kabel napojil a teprve od nás vede níž. A aby u nás internet šel a pod námi ne, to je tak trochu nemožné. A to všechno bylo korunované náhlým prohlášením: "Něco tam ťukám, ale nebudu vám říkat co!" Tak lišty, internet nebo ťukání?
Zkrátka a dobře i té naší rybě v akvárku muselo být jasné, že ty řeči trochu neseděj, nicméně z celého "večírku" mě úplně nejvíc dostala informace, že nejen děti, ale i já souseda budím ráno, když chodím do práce! To jsem nepobral doteď! Já, který chodím tak tiše, že víc už to ani nejde, protože pokud bych vzbudil dvě spící děti před odchodem, tak je to průšvih, protože bych nestihl vlak. Největší randál tak tedy udělá rychlovarná konvice, když se vypne. Jinak taky já, který vchodové dveře snad jako jediný zavírám tím způsobem, že strčím klíč do zámku, otočím a dveře neslyšně zavřu. Na rozdíl od jiných, kteří s nimi prostě třísknou nehledě na hodinu, ale nikoho, jak vidím, neprobudí.
Z několika semestrů psychologie si mimo jiné pamatuji, že OCD je velmi nepříjemná choroba, ale při každém odchodu desetkrát hlasitě zamknout a devětkrát odemknout, pak se ještě vrátit a celé to zopakovat, to mi taky nepřijde úplně standardní… Tím víc je zvláštní, že výstup na půdu zůstal otevřený. Já vím, že zde úřaduje strach z výšek, nicméně mě překvapuje, že touha po odplatě ten strach dokáže překonat. To nás na škole neučili... Když už jsme u toho, pak nemožnost klidně otevřít v létě okna je taky díky tabákové závislosti kohosi trochu nepříjemná. Ovšem bydlíme v činžáku, tak to musíme skousnout.
Návrhy, jako držet děti ráno po probuzení zavřené v jedné místnosti (čili bez záchodu a bez snídaně), může vymyslet jen někdo, kdo viděl malé dítě sotva z rychlíku.
Ale nechme to být, stejně jako ranní SMS v neděli. Nebývá zvykem, aby mi hned po ránu psali muži…
Zařazení článku do rubriky Kyselá prdel je, myslím, celkem logické. Mimochodem, nevím, jak to teda je s tím nočním klidem, na nějž jsme narazili, ale v § 34 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, jsem se skutečně dočetl, že noční klid má být dodržován mezi 22:00 hodinou večerní a 6:00 hodinou ranní...

Idiot

11. června 2013 v 14:09 | Jiřan
V neděli odpoledne jsem byl s Andym u našich, ale museli jsme odejít dřív, protože na nás právě vyšel úklid chodby u nás v domě. Těsně před šestou večer jsem se do toho tedy pustil.
V pondělí ráno cestou do práce jsem přesunul šipku na v pořadí další rodinu. Když jsem se ale odpoledne vracel z práce, ukazovala zase na nás. Jelikož vím, kdo to dělá, pomyslel jsem si něco o debilech a šel domů. Zvlášť když ten někdo loni prohlašoval, že nechápe, proč někdo dělá problémy kvůli úklidu.
Jenže doma se mi to rozleželo a začalo mě to pořádně štvát. Tím spíš, že jsme jednou osobou byli označeni za problémové, a protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, převzali toto označení na základě několika fám postupně všichni za vlastní a mají pocit, že si do nás můžou beztrestně kopnout.
Nakonec mi to nedalo a šel jsem se zeptat, co to má znamenat. Soused zcela evidentně čekal, že přijdu, nicméně poté, co jsem zazvonil, následovalo důvěrně známé divadýlko, kdy místo aby se díval na mě, hleděl upřeně kamsi ode mě napravo, ačkoli mluvil se mnou. Přitom se se mnou hádal, že jsem neuklízel. Když jsem se ho potom zeptal, zda tedy mám vždycky na něj zazvonit, když půjdu uklidit, aby měl přehled, celkem mě překvapil pohotovou reakcí: "Ty jdeš teď uklízet?" Na údržbáře dobrý.
Nakonec jsem ale přece jen docílil toho, že se na mě podíval. To když jsem přerušil jeho arogantní kecy a zeptal se narovinu, proč dvě lopaty (míněno on a jeho žena) mají pořád potřebu navážet se do dvou vysokoškoláků (míněno já a moje žena). To se výhrůžně opřel o futra (svých) dveří se slovy, co jsem to řekl. Odpověděl jsem jen: "Snad jsi slyšel, ne?"
Nakonec mě usadil větou: "" Až uděláš něco pro tenhle barák, tak se teprve budeme bavit." Jestli měl na mysli, abych cpal sousedům odpadky do bot, jako to udělali oni nám minulý týden, to jsem se bohužel nedozvěděl.
Slibuju ale, že, když si to tak přeje, už brzy pro ten náš slavný barák něco udělám. Mám v plánu dáreček nad dárečky… Prozatím mu ale uděluji Kyselou prdel!

Sraz v hotelu Golfi...

26. září 2012 v 10:59 | Jiřan
Až teprve poté, co jsem tu větu vyslovil, jsem si uvědomil tu hrůzu: "V sobotu máme sraz, 15 let po maturitě." Patnáct let!
Setkání bylo naplánováno na uplynulý víkend, večer předtím jsem se ještě na internetu mrknul na stránky hospody, kde se to mělo konat, protože název mi byl hodně povědomý, nicméně, jak do Poděbrad téměř nejezdím, nemohl jsem se zorientovat. Po proklikání pár položek jsem dospěl k závěru, že to bude hodně nóbl.
Ještě při vystupování z auta jsem měl trochu strach, jak bude večer probíhat a hlavně, jak se ztrapním, když si nebudu pamatovat jména. Hned po vstupu do místnosti se ale obavy rozplynuly. Na stole před každým místem leželo několik příborů, což mě ujistilo o mimořádném zážitku i co se gastronomie týče. Sešlo se nás poměrně hodně, tuším, že padla věta o 22 lidech. Jak jsme si postupně objednávali pití (v době prohibice jsem se alespoň nemusel cítit trapně, že jako řidič nebudu pít alkohol;-)), pochopil jsem význam přísloví, že není všechno zlato, co se třpytí. I na obyčejný džus v malé lahvi jsem musel čekat déle, než bych normálně předpokládal, což při předem nahlášeném obsazení dvacítkou lidí dost překvapilo. Stejně tak bylo zvláštní, že nám odmítli přinést nápojový lístek, protože je prý kvůli zákazu alkoholu celý přelepený. Když se po nějaké době obsluha omylem zmínila o tom, že láhev vína, kterou si skupinka bývalých spolužáků celou dobu náhodně objednávala, stojí 450 korun, celkem jsme koukali. To, že prakticky hned došla neperlivá voda, chvilku po ní i mírně perlivá, ani nekomentuju.
Pak jsme si začali objednávat večeři. Restaurace ctí Pohlreichovo pravidlo, že jídelní lístek nemá mít několik stránek, ale jen několik položek, jenže jsem vážně netušil, co si vybrat. Tohle dilema je přece jen o něco lépe řešitelné, když vybíráte ze stovky jídel, než když máte na výběr nějakých 10 položek. Nakonec jsem se tedy přece jen rozhodl. No upřímně - po hodině a půl čekání od objednávky mi už tak trochu kručelo v břiše, naštěstí po dalších patnácti minutách jsem se dočkal. Bohužel jsem se pořád nedočkal dalšího pití a dvě decky džusu, které jsem si objednal po příchodu, byly za ty dvě hodiny už dávno pryč. Musím ale uznat, že jídlo bylo výborné, tedy pokud to nezpůsobil pořádný hlad.
Jako vrchol mi přišlo, když už před jedenáctou odmítli přítomným natočit pivo a v jedenáct dokonce i přinést malou kolu v lahvi. Jsem přesvědčený, že při troše snahy, mohla být naše útrata několikanásobná, jenže když někdo nemá zájem... A to jsme uvnitř seděli zhruba do půl druhé. Na sucho.
Doteď mi vrtá hlavou, proč se číšník tvářil tak otráveně, když si při placení někteří nechali vrátit do poslední koruny.
Sraz jako takový se velmi vydařil a jsem moc rád, že se toho lidi ujali, ovšem Hotelu Golfi v Poděbradech uděluji Kyselou prdel...

Reklamace a znalec firmy Baťa...

31. srpna 2012 v 11:39 | Jiřan
Představte si následující situaci: koupíte si žluté auto, to se vám ještě v záruce porouchá, ovšem reklamace je zamítnuta se slovy: "Nevhodně jste se o něj staral, vždyť se podívejte, jak vám to auto zežloutlo." Nesmysl? Ne tak docela...
To se takhle Pařánek jednou rozšoupnul a koupil si boty značky DIESEL. Všichni mu je chválili, vypadaly fakt pěkně, povrchová látka ze seprané džínoviny, jakoby frajersky sepraná modrá a do toho vínová. Tkaničky taky jakoby nechtěně obarvené. Prostě přesně ve stylu - koupím si novou věc předraženou jen proto, aby vypadala stará.
Jenže boty se mi po dvou měsících nikterak intenzivního používání roztrhly. Obě. Na vnitřní straně se vytrhla látka z podrážky. Samozřejmě pak následoval typický proces - hledání dokladu o zakoupení, krabice a cesta do prodejny kvůli podání reklamace. Paní, která ji přijímala, byla moc příjemná, dokonce mi sdělila, že to bude asi vyřízeno mnohem rychleji než ve lhůtě 30 dnů, protože mi vrátí peníze, a napsala mi telefonní číslo, kde se mohu na stav zeptat.
To jsem taky několikrát chtěl udělat, jenže telefon v průběhu několika dnů nikdo nezvedal. Ve středu mi přišel mail, že reklamace je vyřízena, ať se zastavím. Včera jsem se tedy vydal dřív z práce a zajel do prodejny Baťa na Václavském náměstí. Ve 4.patře jsem zamířil najisto do oddělení reklamací. Po zaklepání jsem vstoupil do opuštěné malé místnosti, kde se za chvíli objevil pracovník. Krátce jsem mu sdělil, o co jde, podal mu papíry a čekal. Než zmizel, ještě se mě zeptal, zda jsem si zkoušel zavolat. Na mou odpověď, že ano, ovšem telefon vždy jen vyzváněl, se začal smát.
Nekonečně dlouho jsem čekal, než se chlapík znovu vrátil. Se známou krabicí v ruce. Už to mi bylo podezřelé, nicméně jsem se uklidňoval tím, že mi jen chce ukázat, co výrobce podcenil a vzápětí mi zcela jistě předá peníze. Pán se na mě usmál a se slovy: "Ty boty vám moc štěstí nepřinesly" položil krabici na stůl. Pak mě vyzval, abych si přečetl důvody zamítnutí reklamace. "Zamítnutí?!" podivil jsem se.
Během čtení jsem se nestačil kroutit hlavou. Znalec firmy Baťa usoudil, že k prasknutí došlo v důsledku "masivního promáčení obuvi" v důsledku deště nebo praní. Jako důkaz posloužilo "zapuštění barvy do šněrovadel, ke kterému právě v důsledku masivního promáčení dochází". Podíval jsem se na pracovníka reklamací a snažil se mu vysvětlit, že to právě byl design bot - sepraná džínovina a ledabyle obarvené tkaničky. I když jsem tuto větu několikrát za sebou zopakoval, on se nenechal vyvést z míry a ještě mi jako trumf ukázal právě sepranou barvu látky, o níž jsem mluvil. Své věty donekonečna opakoval jako robot.
Četl jsem dál: "Dalším možným důvodem může být to, když obuv není řádně sešněrována." Opět jsem se podíval na pána, který se celou dobu velmi dobře bavil. "Tak tahle věta pobaví hlavně moji manželku, protože ta mi právě vždycky vyčítá, že si boty moc utahuju." On mi začal vysvětlovat, že nosím-li boty na volno bez použití tkaniček, hýbe se v nich noha a pak mnohou prasknout... Ehm, neříkal jsem jen pár vteřin předtím, že si boty naopak hodně utahuju?
Snažil jsem se namítnout, jestli se alespoň kolega zhotovující posudky namáhal najít si, jak měl model vypadat, nicméně odpovědí mi byla opět stará známá písnička o intenzivním promáčení. Ještě chvíli jsme si každý mleli svoji, načež jsem usoudil, že to nemá cenu, jelikož pán své opakování ani na chvilku nepřerušil, takže buďto jsme mluvili oba přes sebe nebo mluvil pouze on.
Společnosti Baťa uděluji Kyselou prdel, protože jakékoli zamítnutí reklamace bych zkousnul, ovšem aby mi někdo vytkl barvu z výroby, navíc uvedenou i na krabici, to mě tedy dostalo...

Voda...

20. dubna 2012 v 9:29 | Jiřan
Kolik je to dní, co jsem se tady rozčiloval, že nám opět netekla voda? Včera jsem měl volno, a když jsem večer předtím dorazil domů, manželka mi povídá: "Mám špatnou zprávu." V tu chvilku mi hlavou prolétly snad všechny možnosti, co se mohlo stát, jen jednu jsem si nepřipustil. "Zítra nepoteče voda!" dostala mě. No nepřál bych vám slyšet svoji reakci.
Vážení, během devíti dnů strávit čtyři dny bez vody? To je jako někde v Africe, ne? Hlavně zdůrazňuji, že mě už nebaví překračovat doma věčně připravené kýble s vodou. Ono to taky docela leze do peněz, kupovat pořád vodu balenou a to i třeba na hygienu.
To, že výpadek z důvodu havárie hlásili městským rozhlasem v 15 hodin, taky radši příliš nekomentuju, jelikož každému průměrně inteligentnímu člověku přece musí dojít, že tou dobou je ještě většina lidí v práci a doma jsou jen důchodci. Problém je, že ten kdo to neslyšel, si klidně mohl nevědomky nastavit třeba pračku na dobu, kdy voda neteče.
Co mě ale převapilo asi úplně nejvíc, že nejspíš není pravda, že u nás máme neschopné lidi, proto se období sucha u nás opakuje s železnou pravidelností častěji než v rozvojových zemích. Oni totiž jsou schopní víc než dost. Jak jinak si vysvětlit, že už ve středu odpoledne věděli o tom, že druhý den přesně v osm bude havárie? Pod tímto pojmem si totiž představuju, že někdo překopne potrubí, případně toto praskne mrazem a to poměrně nečekaně. A ne, že 4x během devíti dnů.
Abych jim ale zase tolik nekřivdil, tentokrát nám alespoň podle městského rozhlasu připravili cisternu s pitnou vodou. A ještě, jaká to klika, přímo do naší ulice. Co na tom, že to byla stejná předpotopní obluda prorostlá rzí jako minule a chtěl bych vidět toho blázna, co by z ní pil. Problém je spíš ten, že v naší ulici žádná cisterna nebyla.
Kolem poledne jsem ale viděl, jak ji traktorem odkudsi převážejí a u kohoutku vlál jakýsi papír s nápisem. Předpokládám, že jako vždy Užitková voda
Takže další Kyselá prdel, s dotazem, zda kýble a kanystry můžeme na nějaký ten den uklidit, nebo zda si je máme nechat i nadále roztahané po bytě?!

P.S.
Plánovaného zubaře jsem zrušil už ve středu kvůli kašli, kdybych třeba jen si kvůli němu bral dovolenou a ráno mi zavolali, že mám smůlu, to bych byl naštvaný ještě mnohem víc!
 
 

Reklama