Na výstavě a přehradě...;-)

10. září 2018 v 20:29 | Jiřan
S takřka už pravidelným zpožděním ještě doženu pár starých restů, takže se v duchu vrátím do sladkého období prázdnin. V sobotu 25. srpna jsme hned ráno vyrazili na výlet východním směrem. Cílem se stala Žireč u Dvora Králové, kde probíhala tradiční srpnová Výstava drobného zvířectva - morčata, králící, husy, kachny, plymutky...
V minulosti jsme ji navštívili již dvakrát, takže jsme tak nějak věděli, do čeho jdeme. Tentokrát nastal zádrhel při příjezdu na improvizované parkoviště na louce za obcí. Pořadatelé nechali volnou jen jednu cestu a tu druhou uzavřeli páskou. Díky tomu se už kus před odbočkou tvořila menší kolona. Jak se později ukázalo, přijeli jsme v nejhorší možnou chvíli, kdy kromě nás na výstavu mířilo mnoho dalších návštěvníků, zatímco někteří již odjížděli. I já jsem přispěl ke zmatkům, to když z uličky vyjíždělo auto, zastavilo u hlavní silnice, ovšem, jak je dnes dobrým zvykem - ačkoli jeho řidič neměl jinou možnost, než odbočit vpravo či vlevo - blinkry nesvítily. Podle mírného natočení vozu jsem odhadl, že by mohl zahýbat vpravo, proto jsem využil toho, že v protisměru po silnici chviličku zrovna nic nejelo, a nacpal jsem se vedle stojícího auta. Jenže jeho řidič na mě začal posunky ukazovat cosi jako že jsem blbec a v tu chvíli začal blikat vlevo, kde jsem mu ovšem překážel. Auta za mnou popojela, takže couvat zpět jsem nemohl, z protisměru už také přijely další vozy, které jsem tak taky zablokoval. Poté co jsem také použil znakovou řeč (a nejen tu), se mi podařilo vykličkovat, ale museli jsme odjet dál a potom se vrátit. Opět jsme se zasekli v koloně. Když jsme se konečně ocitli úplně vpředu a nic nejelo ani proti nám, rozjel jsem se doleva a na poslední chvíli stihl zastavit, protože nějaký chytrák se rozhodl všechna stojící odbočující auta předjet. K pomačkaným plechům chybělo jen pár centimetrů. Po adrenalinovém příjezdu jsme zaparkovali a nastal ještě jeden veselý okamžik, to když při čůraní se na nás řítilo vyhlídkové letadlo, takže málem z toho bylo kakání, protože jak jsme záhy zjistili jen o pár metrů dál se v poli skrývalo letiště.
Když jsme potom zamířili směrem k areálu, kde výstava probíhala, míjeli jsme prázdný vjezd na louku, přijet o nějakých pět minut později, neužili bychom si vůbec žádné dobrodružství!:-) Prošli jsme se kolem klecí s vystavenými zvířaty, kluci pilně sledovali a hlásili, který z živočichů byl označen jako vítěz (jakožto laikovi mi ale stejně přišlo, že všechny druhy vypadaly stejně - vedle sebe dva úplně totožní králíci, přičemž jeden posbíral všechna ocenění a druhý měl smůlu. Pak jsme se porozhlédli po zbytku rozlehlého parku, chvíli se zastavili u soutěže králičí hop, kluci ochutnali několik druhů medu, koupili jsme si suvenýr v podobě kaktusu a masožravky a potom se postavili do fronty na jídlo. Bohužel stejně jako vždycky v minulosti se jednalo prakticky o jeden karavan, v němž muž a žena nabízeli párky v rohlíku a langoše. Jenže, jak to moje manželka trefně vystihla, šlo o opravdové zoufalce, takže ačkoli před námi toli klidí nestálo, trvalo tři čtvrtě hodiny než jsme se mohli najíst "rychlého" občerstvení. A to ještě jen díky tomu, že mnoho lidí to předčasně vzdalo. Nechápu, proč zrovna tihle dva musí mít monopol... Na druhou stranu musím uznat, že minule jsme čekali ještě mnohem déle, takže vlastně zlepšení!;-)
Ačkoli jsme ve Dvoře Králové byli již několikrát, až před tímto výletem jsem si nějak uvědomil, že jen pár minut odtamtud se nachází známá labská přehrada Les Království (jejíž náztev mimochodem nechápu;-)). Z výstavy jsme si tedy ještě udělali malou zajížďku. Škoda, že mě nenapadlo dřív, že jsme se mohli najíst až tam. I s přesunem a případným čekáním, bych se k jídlu určitě dostali dřív. Na místě jsme se trochu prošli, ale že by šlo o nějakou strhující podívanou, kterou bych musel vídat pravidelně, to se říct nedá. Dost možná ale svou roli sehrál i znatelný nedostatek vody a právě probíhající rekontrukce "věžiček".
Pak jsme se ještě na chvilku zastravili na terase občerstvení, kde jsme měli pěkný výhled a poté jsme se vydali směrem domů.
Na zpáteční cestě jsme zažili taky jeden tak trochu adrenalin, to když u kruháků u Hradce, kde je čtyřproudá silnice, jsme si už zdálky všimli podivně zaparkovaných dvou aut v opačném směru. Zblízka jsme potom zjistili, že do sebe právě narazily při výjezdu z kruháku. Čekal bych nějaký ťukanec, přece jen obec, kruhák... Jenže nešlo přehlédnout, že paní z předního auta běžela k tomu druhému, v němž seděla zakrvácená řidička s hlavou na okně.
Ani takhle z dálky to nebylo příjemné...;-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama