Výlet do Jevan...;-)

1. srpna 2018 v 20:09 | Jiřan
Trochu nestíhám, takže opět s velkým zpožděním... Na pondělí (16.7.) jsme zařadili naprosto nenáročný výlet, který ale kluci přivítali s o to větším nadšením - výprava do jejich oblíbených Jevan.
Odjezd se trošku protáhl, ale nikam jsme nespěchali. Úplně nejdřív jsme si udělali zastávku u našeho místního teska, abychom si koupili nějaké lehké jídlo k obědovému pikniku a mohli jsme vyrazit. Cestu už důvěrně známe, já jsem se jen chvilku obával opravovaného úseku, kterým jsme projížděli před pár týdny. No projížděli, přesnější by bylo, že jsme tam několik dlouhých minut čekali u semaforu. Naštěstí šlo nejspíš o jedno z mála rozkopaných míst, kde se skutečně pracovalo, takže už se tam žádné omezení nekonalo. Vlastně se tam právě připravovali silničáři na nakreslení čar na silnici.
V Jevanech na louce mezi parkovištěm a rybníkem, kde se koupali místní, jsme si hned rozložili piknikovou deku a dali se do jídla. Mně se sedělo a leželo velmi příjemně, dovedl bych si představit, že bych tam strávil celé odpoledne. Bohužel kluci byli jiného názoru, takže jsme u auta vyměnili deku za batohy, v nichž měli kluci své nezbytné vybavení, abychom přežili případný střet se zvěří od veverky po medvěda, případně hurikán nebo zemětřesení. Já jsem se omezil na takové zbytečnosti jako třeba pití.
Cestou k lesu to v Jevanech žilo, všude se stavělo, každých pár metrů několik dělníků, zedníků a dalších pracantů.
V lese klukům udělalo největší radost, když jsme objevili "domeček pro skřítky", který postavili loni v říjnu při naší poslední návštěvě. Prošli jsme to tam křížem krážem, dokonce jsme se odvážili I na místa, kde jsme zatím nebyli a potom už jsem nás nenápadně směroval na zpáteční cestu. U parkoviště jsme si ještě "nakradli" pár prvotřídních 'bag' v rákosí na kraji rybníka a pak jsme mohli jet. Hned u cedule značící konec obce se Andy zeptal Ály, jestli si vzal z lavičky svou vojenskou čepici. Ten se rozbrečel, že ji tam prý nechal. Vzhledem k tomu, že hned po nás se tam objevila jakási cyklistická rodinka, přišlo mi zbytečné se vracet, ale vzhledem k breku jsem se tedy na úzké silnici otočil a jeli jsme zpět. Když už jsme byli na dohled, z ničeho nic Andy čepici objevil mezi nimi na sedačce. Připadal jsem si trochu jako pako, když jsme se opět otočili a potřetí míjeli partičku odpočívajících zedníků.
Tentokrát po cestě překvapivě ani jeden z kluků neusnul…;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama