Prázdniny nás baví...;-)

7. srpna 2018 v 18:37 | Jiřan
Minulou neděli (29.7.2018) jsme měli v plánu návštěvu Letohradu, kde se konala dětská akce Prázdniny nás baví, na níž měla vystoupit kapela Bombarďák.
Když už jsme jeli tím směrem, spojili jsme to rovnou i s návštěvou příbuzných v Potštejně. Cestou nastalo pár tradicních zpestření z cyklu "Prázdniny na českých silnicích", takže kromě dvou omezení na D11 jsme si pobloudili po Hradci, kde je rozkopaný takový ten velký kruhák se semafory a zmátlo mě špatné značení. Tomuto zážitku šlapal na paty ten další z Častolovic, kde je stále omezení kvůli rozkopané silnici a zhledem k tomu, že "práce" začíná hned u kruháku, řidiči si tam slušně postojí, protože zipování nefunguje normálně, natož právě na kruháku.
Andík se těšil na trhání švestek a bavilo ho to prakticky celou dobu, co jsme u příbuzných byli. Odpoledne jsme se vydali do Letohradu, zaparkovali na náměstí a zamířili k zámku, kde se akce konala. Cestou jsme se ještě stavili v místním infocentru, kde si kluci vyzvedli kódy do hry s Déčkem. Bombarďáci spustili s asi desetiminutovým zpožděním. Já jsem s Álou byl hodně vpředu, Andy zůstal s mámou v pozadí, nejspíš ho zmohla únava z těch švestek. Lidí bylo poměrně málo, možná na to mělo vliv horké počasí, třeba i vstupné, které ale podle mě pořadatel nijak nepřestřelil vzhledem k tomu, kolik bylo na programu bodů. V každém případě výběr lokace se povedl na jedničku, protože tam byl příjemný stín.
Kapela opět zvesela a s nadsázkou pobavila přítomné všech věkových kategorií a asi po hodině se po dvou přídavcích rozloučila.
Kluci měli "strašný" hlad, proto jsme se tam ještě najedli a vrátili se k autu. Cesta nebyla příliš příjemná, na to, jak úzká tam vedla silnice, byl poměrně dost velký provoz. V Potštejně jsme naložili ovoce a informovali se kudy objet kritický úsek v Častolovicích, kde jsme při poslední zpáteční cestě strávili v koloně asi hodinu. Po chvíli váhání nám bylo doporučeno řešení s tím, že tam sice jsou malé silničky, ale nulový provoz.
Bohužel se ukázalo, že trasu jako objížďku využívají desítky dalších, takže jsme se každou chvíli museli vyhýbat až přes trávu, protože samozřejmě jedno auto za druhým a málokdo se obtěžuje kopírovat krajnici. Ovšem půlmetr od ní znamená pro jedoucího v protisměru nutnost šoupat trávník u příkopu. Aby toho nebylo málo, když jsme se přiblížili k Hradci z jiného směru než obvykle, zůstali jsme stát v koloně před semaforem u rozkopaného úseku. To jsme začal být lehce sprostý, vážně mi nepřijde normální rozrýpat úplně všechno. Když jsme konečně projeli Hradcem i kolem rozkopaného kruháku, dostali jsme se na dálnici a tam na nás čekala pověstná třešinka na dortu. Před zúženým úsekem se to z nějakého důvodu ucpalo a my jsme tam strávili dlouhé desítky minut. V domnění, že oba kluci už spí, jsem v nadávkách přitvrdil a až mnohem později jsem zjistil, že spal pouze Ála, zatímco Andy obdivoval můj bohatý slovník. Nejvíc mě štvalo, že práce probíhala jen na pár metrech zkraje z opačného směru a kvůli tomu se uzavře několik kilometrů. Moment, řekl jsem práce? Pak jen z toho důvodu, abych neustále neopakoval stejná slova. Mohl by někdo silničářům vysvětlit, že když někam postaví omluvnou ceduli "Musíme to opravit", tak se to "samo" neopraví? To by tam taky někdo musel opravovat. To je jako kdybych já dal k trávníku ceduli "Musíme to posekat" nebo k břečťanu "Musíme to ořezat" a čekal jsem, že se to samo udělá. Takže zatímco na přilehlém poli pilně jezdil traktor, přestože byla neděle večer, na silnicích ani ráno ani večer nebylo na staveništi živáčka. Už tak dlouhá cesta se nám prodloužila ještě zhruba o hodinu.
Až na trable s dopravou by jinak šlo o poměrně vydařený den...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama