Nasyslené zmrzliny...;-)

19. července 2018 v 20:37 | Jiřan
Ve čtvrtek (12.7.) jsem chtěl využít slibovaného pěkného počasí, proto jsem s dětma vyrazil do Mladé Boleslavi na v poslední době dost provařenou "syslí louku". Doufal jsem, že aspoň jednoho hlodavce zahlédneme. Cosi jsem si načetl, proto jsem věděl, že krmit by se nemělo a když už, pak okurkou nebo třeba mrkví. Obojí jsme si tedy ještě ráno koupili. Netušil jsem, že se dá zaparkovat přímo u místa, proto jsme nechali auto u hlavní silnice. V tu chvilku se mi zdálo trochu podezřelé, že se dost zatáhlo. Naštěstí mě ráno cosi osvítilo a přestože bylo vedro, vzal jsem s sebou klukům tepláky a mikiny. Ještě u auta se rádi převlékli. Po pár desítkách metrů jsme došli na místo, kde jsme rozhodně nebyli sami. Už z dálky bylo vidět desítky drobných zvířátek, jak rychle pobíhají všude kolem. Ačkoli se to nemá a je to tam i výslovně uvedeno, většina lidí je krmila sušenkami a dětskými piškoty, kterým samozřejmě před naší zeleninou dávali přednost. I tak se ale pár vegetariánů našlo a ti si pochutnávali především na mrkvi. Přímo z ruky se krmit nechtěli, ale kolečko zeleniny si bez rozpaků vytrhli a pak na místě hned u nás se tím cpali. Hlavně si nás oblíbil jeden tlusťoušek, co se asi právě vrhnul na dietu, poznali jsme ho podle nepravidelnosti na srsti. Ten se k nám vracel pořád dokola. Nejvtipnější situace nastávaly, když některý z těch tlustších syslů chtěl skočit do nory, do níž se nevešel a my jsme sledovali, jak marně třepe nožičkama ve vzduchu, aby se pak vysoukal ven a zkusil větší díru.

O poznání méně vtipné bylo, když začalo krápat a posléze i pršet. Hlavně Andy byl dost smutný z toho, že musíme nečekaně brzy odejít. On by tam totiž byl schopný strávit klidně celý den. To je tak, když je jedno z nejsušších lét a meteorologové řeknou, že budu sluníčko... V dost velké lijáku jsme se vrátili k autu a já rychle přemýšlel, jak si spravit náladu. Pak mě napadlo, že zase nejsme tak daleko od vyhlášené zmrzlinárny, co bývala ve Stráži pod Ralskem a nyní je přesunuta do Mimoně. Trochu jsem taky doufal, že třeba by o těch pár kilometrů dál pršet nemuselo... Škoda, byl jsem vybaven i piknikovou dekou a jídlem a to všechno díky nečekané změně počasí padlo.
Nedá se říct, že by celou cestu do Mimoně pršelo. Ono se to totiž střídalo a chvílema lilo. Byl jsem lehce nervózní hlavně z toho, že jsem nevěděl, jak to na místě vypadá a zda se dá zaparkovat přímo před cukrárnou, abychom nezmokli. Naštěstí na místě jen krápalo a navíc se parkuje hned u budovy. Ta mimochodem zvenku nevypadá nijak vábně, navíc samotná lokalita není tak výhodná, jako tomu bývalo ve Stráži. Tady člověk musí trochu hledat přímo na sídlišti. Výběr zmrzlin není tak velký jako na původním místě, kde se dalo vybírat z více než stovky, na druhou stranu těch nějakých zhruba třicet možností taky bohatě stačí a zdůraznit musím, že od chuťového zážitku vás nyní nedělí neskutečně dlouhá fronta. Já jsem se dovázal a zvolil kakaovou s chilli, peppermintovou a kremžskou hořčici, kluci zůstali víc při zemi a dali si lentilkovou, perníkovou a coca-colovou. Musím uznat, že chilli bylo opravdu cítit.
Když jsme si potom zase spokojeně sedli do auta, znovu se spustil déšť, který nás více méně doprovázel až domů. Především na zničených silnicích v okolí Ralska představovaly kaluže adrenalinový zážitek. Možná ale o něco menší než předjíždějící se kamióny v nepřehledné zatáčce ráno...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama