Dovolená 2018...;-)

19. července 2018 v 20:11 | Jiřan
Jak už jsem nadhodil, do Maďarska jsme se letos vydali již pošesté v řadě. Tedy nejenže do Maďarska, ale k Balatonu, do stejného města a počtvrté také do stejného prázdninového domu.
Ačkoli dlouhodobější předpověď slibovala naprosto bezchybné počasí, nakonec jsme koupání věnovali jen dva dny. Ne, že by byla zima, chodili jsme v tričkách a kraťasech a mnozí jiní byli ve vodě denně, ale jsme trochu zhýčkanější.:-)
V sobotu 30.června po příjezdu do Balatonlelle jsme nejprve zruinovali bankomat, potom se najedli a ve dvě hodiny zamířili k našemu přechodnému domku. Právě když jsme vjížděli do naší ulice, odjížděl odtamtud syn majitelky a přátelsky na nás mával. Přece jen už se za ty roky poznáme. Samotné předání proběhlo poměrně rychle, což jsme uvítali, protože domlouvání bývá složitější. Německy umí právě jen Géza, ovšem není to žádná sláva, ovšem když nemusíme řešit nic vysloveně důležitého, o nic nejde. Jeho matka na nás mluví maďarsky, pomalu a zřetelně, takže vlastně pohoda...:-)
V neděli jsme zařadili výlet. Já jsem si už nějaké tipy předpřipravil doma a konečná volba padla na město Tapolca, vzdálené přibližně hodinu jízdy kolem Balatonu. Místo je zajímavé především podzemní jeskyní, nalezenou při kopání studny přímo pod domem, kterou si návštěvníci projedou na lodičce. Menší komplikaci představovalo, že jsme neměli drobné do parkovacího automatu (samozřejmě jsem stovkové a dvoustovkové mince nechával doma na hromádce na večerní gamblerské orgie;-)). U nedalekého stánku jsme si tedy koupili malý suvenýr a drobáky tak získali. Poněkud větší podraz nastal u pokladny. Bylo před půl pátou a slečna nám nabídla možnost vstupu v 18:40, předtím bylo vše vyprodané. To se mi zdálo docela dost pozdě, přiznám se, že mě vůbec nenapadlo, že se musí čekat. Nakonec jsme to ale vzali a šli si prohlédnout město. Ve velkém křišťálově čistém jezeru v parku jsme sledovali stovky ryb, kterým vévodil veliký kapr, který majestátně proplouval hned u hladiny. Potom jsme si koupili něco k jídlu, zmrzlinu a nastal čas prohlídky. U vstupu jsme vyfasovali brýle, až později nám došlo, že se jedná o 3D brýle. Skupinky se ujala průvodkyně, která nám nejprve vysvětlovala cosi o vzniku jeskyní. Ovšem vzhledem k tomu, že výklad probíhal v maďarštině, navíc velmi uspávajícím tónem, nedá se tak úplně říct, že by nám teď bylo vše jasné!:-) Proto jsme se vždycky lehce oddělili od skupiny a sledovali na velkých obrazovkách 3D promítání. V jedné části pak byla prolézačka pro děti, což uvítali naši kluci. No a potom už jsme z domu po schodech podobných těm do sklepa sešli přímo do jeskyně. Škoda, že jsme nevěděli, jak to probíhá, takže jsme si vše prohlíželi a potom stáli poslední ve frontě na loďky. Příště by to chtělo udělat opačně - nejdřív loďky a potom se teprve projít. Do každé pramičky se vešli dva lidé, bez průvodce, kluci si ještě museli povinně vzít vesty. Ovšem ty byly zcela čisté jako nové. V některých částech bylo nutné pořádně přikrčit hlavu, jindy jsme v prudké zatáčce zlehka narazili, ale zážitek to byl pěkný. Jen je zvláštní to, že pádlující sedí vpředu, takže vlastně rodič nemá přehled o dítěti. Naštěstí naši kluci jsou rozumní, takže se žádné vzrůšo nekonalo.


Před osmou jsme se vydali domů. Kluci mě ještě přemluvili, abychom nejeli po dálnici, ale po okreskách kolem Balatonu, což bylo o nějakých 20 minut delší.
Druhý den jsme se pěšky vydali do vedlejšího města, které je s tím naším prakticky spojené, na bobovou dráhu, která se loni líbila našim dětem. Ovšem tentokrát jsme museli přečkat dlouho frontu, v níž dělala velký nepořádek skupina Čechů v modrých tričkách s nápisem Balaton 2018, především pak paní Petra (jména měli taktéž na zádech). Nějakých pět až deset jejich dětí jezdilo stále dokola a ona s dalšími dospělými jim držela místa ve frontě. Obecně bych na tom neviděl nic zlého, kdyby se jednalo vždy o jednoho člověka, ovšem když se vám takhle dokola pořád střídá takové množství lidí, kteří vás vlastně předbíhají, potom se nehýbáte z místa. Manželka to nakonec nevydržela a svou jmenovkyni upozornila, že to není právě fér. Ta na tom ovšem neviděla nic špatného. Jinak ale až na problém s obědem, kdy kluci za žádnou cenu nechtěli sníst to, co si objednali, čímž mě dost rozladili, to bylo celkem dobré. Cestou zpět, když už bylo jasné, že nestihneme dojít na pláž, kde mělo probíhat slavnostní představení cirkusu, jsme se stavili na zmrzlině v cukrárně a jak si tak sedíme u stolečku, najednou se začali k silnici sbíhat lidé a s policejním doprovodem procházeli po hlavní silnici sloni a další zvířata, to celé doprovázené cirkusovým orchestrem a artisty. Celá atrakce ovšem slušně zacpala dost frekventovanou hlavní silnici.
Volný čas jsme trávili sportem (badminton, míč), hrami (především kostky a karty), luštěním křížovek a procházkami s klukama. Dost často do cukrárny na výbornou zmrzlinu případně na perfektní zákusky. Dva celé dny jsme strávili na pláži a ve vodě. No a samozřejmě by nám kluci neodpustili, kdybychom nenavštívili Maďarský národní cirkus. Po krátké debatě ohledně míst jsme nakonec tradičně zvolil VIP lóži. Představení jako každý rok nemělo chybu, s cirkusy, které navštěvujeme u nás, se to vůbec nedá srovnat, zde se jedná o úplně jinou ligu. Ne nadarmo vyhráli letos na mezinárodním cirkusovém festivalu v Monte Carlu, což několikrát zaznělo i v průběhu představení.


Poslední den bylo zpočátku nejchladněji, během odpoledne se ale počasí vybralo a bylo dost vedro. Měli jsme štěstí, že rodina po nás svůj pobyt zrušila, takže nám majitelé nabídli, že si pro klíče přijedou kdykoli budeme chtít. Přestože nebydlí zrovna blízko, neměli nejmenší problém s tím, abychom se setkali až v půl sedmé. Díky tomu jsme se stihli ještě navečeřet a po menší zastávce na nákup občerstvení na noční cestu jsme se mohli vydat domů.

Statistika výletu do města Tapolca
160,5 km
10,2 l benzinu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama