Traktor - naše náměstí (26.5.2018)

10. června 2018 v 17:03 | Jiřan |  Reporty z koncertů
Ačkoli hudební program v rámci místní pouti probíhal v sobotu 26. května už od pěti odpoledne, pro mě připadal v úvahu jen Traktor v půl desáté. Jasně, Čoka a jeho Bypass znám, ale prioritu jsem měl jasně stanovenou. A předchozí kapely jsou pod mé rozlišovací schopnosti.
S Andym jsem z domova odcházel až někdy po osmé a pořád bylo strašné vedro. Proto jsem zvolil kraťasy a tričko, na Andíka jsem byl přísnější, musel si vzít džíny - to kdyby se třeba ochladilo. Cestou na náměstí mi ho ale bylo celkem líto, jak se musel pařit. Aspoň se mu hodilo drsné potítko s lebkou, které jsem mu k jeho velké radosti věnoval, protože vzhledem ke svému věku ho už sám nepotřebuju. U školy jsme potkali jeho spolužáka mířícího s babičkou domů, který na něj přes ulici zavolal: "Andy, kam jdeš?" Andy se hrdě nadechnul a odpověděl: "Na koncert!"
Na plácku vedle lékárny, který byl zvolen nečekaně velmi výhodně, protože hluk se nijak zvlášť do města nenesl (třeba u našeho nedalekého domu nebylo slyšet vůbec nic), právě řádil Vilém Čok a my jsme obhlédli, co kde mají. Museli jsme působit vtipně, protože ačkoli si Andy vzal jedno ze svých drsných triček, držel se mě za ruku. U stánku s merchem Traktoru jsem mu koupil suvenýr (samozřejmě dvakrát, aby to doma Álovi nebylo líto) a k tomu jsme zdarma dostali velkou fotku kapely. Do začátku jejich setu zbývalo ještě hodně času, proto jsem se rozhodli si to ještě zanést domů. Během chvilky jsme ovšem byli zpátky. Vystoupení Viléma Čoka bylo zakončeno krátkým ohňostrojem, což bylo milé a nečekané překvapení, stejně jako z důvodu zpoždění jediný přídavek v podobě notoricky známé znělky kresleného seriálu Kačerov.
Při pohledu na hodinky mi bylo jasné, že v půl desáté se nezačne, nejsme holt v Německu, kde bývají na vteřinu přesní. Čekání mi ale tentokrát nijak zvlášť nevadilo. Jasně, byl bych radši, kdyby se začalo co nejdřív, aby Andy moc neponocoval, ale tak trochu jsem s tím počítal. Horší bylo, že se poněkud ochladilo.
S přesně třicetiminutovým zpožděním spustilo v deset hodin intro Traktoru, následované Děvkou č.5 a dalšími peckami. V playlistu si své místo našly písně Artefuckt, Láskožrouti, Caligula, Uveď nás v pokušení, Neber si rockera, ploužák Bolest hrdinů, Amygdala (mimochodem až dosud jsem netušil, co to slovo znamená), cover od Motorhead No voices in the sky, Vstaňte pane Lincolne, Kdy dojdou náboje a vzduch, Defenestrace, Bludičky, mé oblíbené Letokruhy a Katakomby. Asi toho bylo víc, ale už přece jen nějaký ten den uběhl, takže lovím ve vzpomínkách.
Nevím, jestli se Andy nadšením, že je konečně na "pořádném" koncertě tak rozjel, nebo jestli mu bylo tak chladno či chtěl zapůsobit na mě, v každém případě pořádně pařil a já ostatně taky. Hlavně v druhé půli jsme ani neměli moc na výběr, protože už nám oběma byla pořádná zima, takže všemožným skákáním jsme se vlastně snažili nezmrznout.
Přišlo mi úsměvné, že zpěvák Traktoru během večera stále uzdůrazňoval, že jde o oslavu 140 let místních hasičů, což bylo lehké nedorozumění (protože nešlo jen o hasiče), na druhou stranu je fakt, že jsou kapely, které ani pořádně neví, ve kterém městě právě hrají...;-)
Poslední tóny dozněly přesně v jedenáct, kapela si ještě vyfotila tradiční selfíčko s publikem a narážkou na GDPR, a já s Andym jsme se vydali svižným krokem domů. Jednak na 8 leté dítě bylo už poměrně pozdě a za druhé jsem se těšil do tepla.
Hodinové vystoupení nemělo chybu. Jasně mohlo by být delší, na druhou stranu nešlo o samostatný koncert a taky jsem to měl kousek od gauče...;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama