Pouť...;-)

4. června 2018 v 20:32 | Jiřan
V sobotu 26. května se u nás konala tradiční pouť. Letos mírně zahalená tajemstvím, protože nějaké informace se objevily až zhruba měsíc před ní.
Zatímco děti se těšily především na pouťové atrakce, pro mě byl hlavním magnetem večerní kulturní program, kde měla vystoupit i kapela Traktor, kterou bych tak nečekaně po dvou měsících opět zažil naživo. Když se termín přiblížil, začal mě přemlouvat Andy, že by chtěl jít taky. Zpočátku jsem byl naťuknutý s tím, že bude záležet, kdy kapela vystoupí, protože hudba se měla odehrávat mezi 17-23:00. Bohužel jsem se nikde nemohl dopátrat žádného rozpisu (nedostal se ke mně ostatně ani v den akce, ale možná jsem něco přehlédl). Na mě si ovšem nikdo nepřijde, jsem muž činu, proto jsem napsal přímo kapele a obratem mi odpověděl bubeník, že jejich set je na řadě od 21:30. To se mi na Andyho zdálo pozdě, ale nechával jsem to ještě otevřené.
Po pouťovém dopoledni jsem připravil oběd na grilu, žena mezitím odjela na jinou plánovanou akci a chvilku po jídle jsme vyrazili k rybníku, kde probíhaly tradiční aktivity pod taktovkou místních vodáků. Hlavně Andy se prakticky už od loňska těšil, až se zase po roce projede loďkou po své oblíbené vodní nádrži. Nejprve jsme si ale museli vystát frontu, kde jsem byl chvílemi už dost vytočený tím, jak někteří dokáží bez skrupulí předbíhat. Teoreticky bych to už uměl taky, protože jsem je pozoroval a základem úspěchu je, ani na chvilku nezaváhat rázně obejít celou frontu a postavit se až dopředu. Kdo se snažil předbíhat postupně, ten nebyl tak úspěšný. V jednu chvíli už jsem byl rozhodnutý, že jestli nás předběhne ještě někdo, tak se na to letos vykašleme. Pokus by tu byl, když už jsme konečně byli na řadě, najednou se před námi objevily poměrně malé holky a když se objevila prázdná kaoe, chystaly se dovnitř, ale to už jsem se ozval. Zatímco mě kdyby v jejich věku nějaký dospělý takhle okřikl, hned bych zmizel, ony se mě ještě snažily přesvědčit, že tam stály dřív, což byl samozřejmě úplný nesmysl. Souboj jsme každopádně vyhráli my.
Na vodní hladině byl celkem klid, jen jsme museli dávat pozor, abychom se s někým nesrazili, přece jen provoz byl poměrně hustý. Pak jsme si všimli nějakého humbuku uprostřed. Několik místních nepřizpůsobivých, kteří si od vodáků na celý den "půjčili" raft začalo terorizovat okolo se plavící děti, z nichž některým nezbývalo než volat o pomoc. Jinak ale pozitiva samozřejmě převládala.
Když jsme si to u rybníka dostatečně užili, přemluvili mě kluci, abychom počkali ještě na výletní vláček. Ten nám nejprve ujel, protože jsme právě přistávali s pirátskou lodí, ale poměrně rychle přijel znovu. Nakonec jsme absolvovali kolečko do města a zase zpátky, takže potom jsme opět od rybníka šli domů po svých. Krátkou zastávku jsme ještě zařadili u pouti, kde jsem klukům slíbil koupit cukrovou vatu.
To už bylo po šesté a ještě jsem musel připravit večeři, abychom se posilnili na večerní kulturu. Andy mě totiž tak nějak ukecal, ale o tom víc příště...;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama