Další závody...;-)

20. května 2018 v 18:25 | Jiřan |  Zprávy od vody
V sobotu 12.května jsme se brzy ráno vydali s klukama do Hradce Králové, kde se v Malšovicích konaly dětské rybářské závody.
Kluci se těšili, ráno jsem je nemusel nijak dlouho budit a vyjeli jsme také přesně podle plánů. Já jsem ještě narychlo připravil jedno krmení. Tyto závody mě lákaly tím, že v pravidlech je uvedeno, že chytají opravdu jen děti, dospělí jim nesmí pomoct ani s napichováním nástrahy. Při porušení následuje napomenutí a při opakování diskvalifikace. Povolená je jen nezbytná pomoc při zdolávání velké ryby.
Do Hradce jsme dojeli s dostatečnou rezervou, prezence přihlášených probíhala od sedmi, od osmi potom případných nepřihlášených a od devíti se chytalo. Už od začátku bylo vidět, že organizace bude perfektní, trochu jsem si dělal obavy, jak vyřešit, když si kluci vylosují každý místo na druhém konci rybníka, ale protože patřili k sobě, mohli losovat rovnou zpřipravených "dvojmíst" (už dopředu podle jmen pořadatelé předpokládali, jestli se objeví nějací sourozenci). Jednotlivá místa se mi zdála poměrně blízko u sebe, což byla taky jediná nevýhoda. Jinak jsme ale měli na los celkem štěstí. Álovi dělalo trochu problémy nahazování, asi jak byl nervózní z blízkosti jiných, létalo mu to všelijak, takže tu a tam musel nahazovat hned několikrát, než to bylo v pořádku. Jinak jsme ale moc štěstí neměli, hned vedle nás sedící závodníci tahali jednu ryby za druhou, hlavně pak ten, co seděl ob místo, to bylo až neskutečné. Je tedy asi taky na místě zdůraznit, že rybáři byli rozděleni do tří kategorií podle věku. Ála byl asi úplně nejmladší ze všech, jinak oba byli v té nejmenší a poslední kategorie byla pro účastníky do 18 let.

Když už to začínalo vypadat na velkou ostudu, Álovi zabral kapr a po chvilce ho vytáhl na břeh. Při tom ho povzbuzoval i jeden z rozhodčích, kteří byli příjemní a závodníkům poskytli i cenné rady.
Jčestli se nepletu, pak měl Andy v prvním poločase jeden záběr, ale nic z toho. Álovi zabrala ještě jedna ryba, ale po chvíli přetahování ji ztratil. V jedenáct hodin přišla přestávka, odevzdali jsme úlovkový list za první poločas vydali se pro občerstvení. Po pár metrech jsem se zarazil, protože jsem si všiml, že všichni se stěhují. Vrátil jsem se, podíval se na listy na druhý poločas a zjistil, že tam jsou už jiná čísla.
Nejprve jsme tedy věci přenesli a potom už hurá na jídlo. Narozdíl od závodů u nás se tady nemohlo stát, že by na někoho nezbylo. Všichni závodníci dostávali na první pohled chutné párky výměnou za na začátku obdrženou "stravenku", k tomu láhev pití a tatranku, ostatní si mohli koupit třeba klobásu, jejíž cena byla víc než přijatelná (30 korun). K tomu pivo či kofola taky za lidovou cenu. Než jsme se najedli, zvedl se vítr. Sluníčko ale pořád svítilo. Na novém stanovišti byla blízkost sousedících míst ještě kritičtější, ale kluci se s tím nakonec porvali, i když i k zamotání došlo. Dokonce Ála jednou utrhl celý návazec o něco na dně. Tentokrát se usmálo štěstí na Andyho, který vytáhl pěkného kapra. Rozhodčí v tomto novém sektoru trochu připomínal vysloužilého vojenského velitele, ale postupně jsem pochopil, že šlo asi o jeho styl humoru. Nicméně ani já jsem nechápal, co myslel ráznými povely: "Ploutev k sobě! K sobě ploutev!" při měření Andíkova úlovku. Když jsem to vzdal a řekl, že nevím, co mám dělat, ukázal mi fígl - ocasní ploutev od sebe a kapr měří 40,0 cm. Ocasní ploutev k sobě a kapr má 41,5 m. Bohužel do listu nakonec stejně napsal 40, jak jsem později zjistil...;-) Vzhledem k počtu ryb některých ostatních ale bylo zbytečné to řešit. Chvíli před koncem se ještě podařilo Álovi vytáhnout druhého kapra, čímž se dostal na celkové 17 místo, zatímco Andy skončil na místě devatenáctém (obojí v rámci své kategorie).
Během chytání jsme měli malé zpestření v podobě přeletů letadel a především pak třinácti vrtulníků, které se účastnily Helicopter Show na hadeckém letišti.
Závěrečné sčítání proběhlo velmi rychle a bez jakýchkoli zmatků a pěkné ceny se dostaly na každého. Narozdíl od závodů o týden dřív u nás se nejednalo o žádné prošlé a zaprášené ležáky.
Za mě tedy velká spokojenost. Během vyhlašování výsledků se už tu a tam ozýval hrom a cestou domů jsme schytali na několik místech dálnice pořádnou průtrž. Chvílemi jsem dokonce musel jet 60, protože kvůli dešti nebylo takřka vidět. Po příjezdu domů už ale bylo celkem hezky.
Jak jsem se rozplýval nad skvělou organizací, večer mi ještě vyrazil dech email s kompletními detailními výsledky, tomu říkám organizace!:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama