Dovolené zařizování...;-)

2. listopadu 2017 v 20:37 | Jiřan
Po středečním volném dnu jsme se minulý čtvrtek dopoledne vydali do Kolína, abychom klukům zařídili nové pasy. Přece jen především Ála už ve svých skoro šesti letech vypadá trochu jinak, než když mu byl rok…:-) Tak jako tak jim ale ty současné v březnu končí a právě dovolená a prázdniny se k návštěvě úřadu doslova nabízely.
Měl jsem strach, že to ani nestihneme vyřídit, když na úřad dorazíme kolem desáté, ale usmálo se na nás nečekané štěstí. Hala byla skoro prázdná a když jsem hned u vstupu vzal dva lístečky s po sobě jdoucími čísly, stihli jsme udělat jen pár kroků a už se jedno z čísel objevilo na tabuli. První šel na řadu Andy, všechno jsme pěkně vyřídili, dokonce jsem nebyl nucen dělat stejné gymnastické cviky jako před pěti lety, kdy jsem se během focení musel skrčit pod malý pultík s foťákem. Tentokrát mě paní na tu chvilku pustila ven a pak zase zpátky. Trochu mě překvapil dotaz, zda bude pas s podpisem, ovšem vzhledem k tomu, že jde o druháka, dohodli jsme se, že se obejdeme bez podpisu. Venku mi pak Andík samozřejmě zdůraznil, že on se přece podepsat umí…;-)
Pak jsme si s ženou vyměnili děti a vrátil jsem se do "budky" ještě s Álou. Opět vše proběhlo velmi rychle, tentokrát bez dotazu na podpis. Jednu věc ale nechápu. Když jsme žádali o první pasy, museli jsme přinést rodné listy, což je docela logické. Ovšem proč, když žádáme o další pasy, navíc ještě v době platnosti těch původních, proč musíme kromě těch původních pasů znovu předkládat i rodné listy, to mi fakt nejde do hlavy. Vždyť si nás přece už zkontrolovali, nebo ne? Naštěstí jsme je s sebou měli, ovšem kdyby záleželo jen na mě, zůstaly by doma doma. Důležité ale je, že snad během deseti minut jsme měli vše zařízené a stáli jsme na náměstí.
Já jsem si ještě zašel pro zbytek léků, které mi předepsal alergolog v pondělí a žena si zatím šla vyzvednout nový řidičák. S klukama jsem potom zamířil za ní, ale to už nám šla naproti, protože i tam všechno probíhalo doslova bleskově. Zamířili jsme zpátky, já se ještě stavil v pokladně divadla a zbytek rodinky zamířil do protějšího papírnictví nakoupit pár drobností. Za chvíli jsme už mířili domů s malou přestávkou v Lidlu, kde jsme si chtěli udělat takový ten větší nákup. Hned na narvaném parkovišti jsme se málem zblízka seznámili s autem nějaké ženské, která si příliš nelámala hlavu s předností a i když mě viděla, neohroženě mi do poslední chvíle mířila vstříc.
Bohužel nás na dveřích přivítala cedulka, že není možné platit kartou. Vzhledem k hotovosti, kterou jsme měli s sebou, se nám plán velkého nákupu v mžiku rozplynul. Vzali jsme tedy jen pár nezbytností a vyložili je na pás u pokladny. V tom jsme si ale všimli, že pokladní říká pánovi úplně vepředu, že už může platit kartou. Hodili jsme tedy náš mininákup zpátky do vozíku a pobrali věci podle původního plánu.
Domů jsme dorazili mnohem dřív, než jsem původně čekal, všechno jsme měli zařízené a navíc kluci zvládli cestu tam i zpět bez kinedrylu, takže dvojnásobný důvod k radosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama