Bombarďáci...;-)

16. června 2017 v 12:30 | Jiřan
Celkem pravidelně si procházím oblíbené webové stánky, aby mi pokud možno neunikla žádná zajímavá akce. Asi tak v půlce dubna mě v programu kolínského divadla upoutalo představení s názvem Bombarďák. Vůbec jsem netušil, o co se jedná, ale v popisu mě zaujalo, že jde o interaktivní koncert pro děti a že je věnován dětem a otcům k jejich svátkům a že tátové mají přednost, protože dopoledne strávené s dětmi je pro všechny hodně důležité. Druhá věc, která mě doslova trkla, byla cena vstupenky: 20 korun pro děti a táty, 30 korun pro ostatní. To je snad překlep, ne? No to i kdyby to měla být blbost, tak tolik peněz to zase není.
Vystoupení se konalo minulou neděli od deseti hodin. Nakonec jsem jel s klukama sám, i když jsme měli i jednu "dražší" vstupenku. Vlak jel přesně, dokonce ani neměl v plánu se s žádným srazit jako se málem stalo den před a dva dny po. Asi deset minut před desátou jsme se ocitli před budovou divadla a zamířili bočním vchodem do divadelního klubu Scapino, kde jsem předtím nikdy nebyl. Hned na schodech nás uvítal výřečný chlapík, který asi patřil k vystupujícím. Vybrali jsme si místa a potom si u baru objednali pití. Chlapík se k nám opět přichomýtl a vysvětlil klukům, že u baru se takhle nestojí, že si přece musí sednout na barové stoličky a než se oba stihli rozkoukat, už na jednu posadil Álu. Andíka jsem tam zvedl já.
Kolem desáté se prostor trochu zaplnil, i když rezervy stále byly (na stránkách už ale stálo, že je vyprodáno) a po chvilce přišli na malé podium tři účinkující. Jeden si vzal kytaru, další baskytaru a třetí jen zpíval. Zatímco během první písničky byly reakce ještě trochu rozpačité, postupně se zábava rozjížděla a musím uznat, že ač jsem to původně nečekal, bavil jsem se docela dobře i já sám. Uznávám tedy, že jsem nesdílel nadšení matek zezadu, jejichž reakce občas připomínaly koncert Beatles v době jejich největší slávy, ale líbilo se mi to dost. Vlastně se to těžko popisuje, ale hlasitost byla velmi rozumná, takže i během písniček mohla trojice komunikovat s dětmi a chvílemi sympaticky lehce naivní texty mnohdy vykouzlily úsměv na tváři i mně a dalším dospělým. Celé ještě doplněno jednoduchými hereckými výkony především mimickými.
Taky jsem původně myslel, že za tu cenu půjde o pár písniček a nějaké to povídání, ale vlastně od začátku do konce zněla jedna píseň za druhou a celé to mohlo trvat těch sedmdesát minut, jak stálo v programu. Když mě pak Andy s Álou poprosili, abych jim koupil cédéčko, nebylo mi líto ty peníze vydat.
Takže za mě i za kluky fakt super, perfektní program na nedělní dopoledne!:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama