Sobotní výlet...;-)

Dnes v 6:50 | Jiřan
Za slunečného sobotního počasí jsme hned vyzkoušeli tmavá okna. Po roce jsme totiž zamířili na Archibaldovy slavnosti pohádek do Starých Hradů. Cesta probíhala bez problémů, vynechám-li zmínku o tom, že jsme prvně poněkud těžko pochopitelně "zabloudili" už na kruháku u Poděbrad, kde jsem střídavým zapínáním a vypínáním blinkrů nejspíš dokonale mátl ostatní řidiče. Trochu jsme si ještě pobloudili v úplném závěru, protože jsme auto chtěli nechat na jiném parkovišti, ale to jsme nakonec nenašli, protože jsem opět špatně odbočil.
Nakonec jsme tedy zamířili tam, co ostatní a hned se podivili. Nad tím, jak nám loni přišlo, v jakém strašném kopci se platilo parkovné, že jsem se tehdy nebyl schopen rozjet. Letos už to ale bylo téměř v rovince. Kdo by řekl, že kvůli nám přestaví hrad, aby nestál v takovém kopci…;-)
Andreásek usnul klasicky až v samém závěru cesty, tak jsme mu dopřáli pár minut na parkovišti a pak už jsme zamířili ke vstupu do objektu. Tentokrát se mi vše zdálo lehce skromnější než loni, nicméně pro děti ideální. Nejvíc mě na celé akci překvapuje, že ty lidi, kteří se celý den paří v nejrůznějších kostýmech, to snad opravdu baví. Jak jinak si vysvětlit, že se všichni na vás usmívají, dokonce i slečna čarodejnice, která někam pospíchala, se na nás podívala, když nás míjela, a v tu chvíli se mile usmála…
Druhá věc, kterou až tak úplně nechápu, že vstupné stojí 95 korun. To mi vůbec nepřijde moc, zvlášť když děti to mají zdarma. To asi účinkujícím moc peněz nezbyde…
Během oběda Andík příkladně jedl, jelikož se u výčepu na kraji restaurace stavil šašek s čertem. Doteď jsem neměl ponětí, že čerti pijou Birella…;-)
Na celé akci Andreáska samozřejmě zase nejvíc zajímala přítomná zvířata. Hlavně pak ostříhané ovce, kterým téměř každý, kdo šel kolem, říkal kozy. Ty dokonce zastínily i čerta na podiu, kterého jsem se mu snažil ukázat poměrně zblízka. Čekal jsem alespoň nějaký náznak strachu, případně brek, jenže Anďa pouze pronesl, že chce jít krmit ovečky a mávnul rukou s jablkem jejich směrem, kde už jsme předtím byli několikrát.
Čert měl prostě smůlu…;-)
 

Blesk...;-)

Pondělí v 8:00 | Jiřan
Čtvrtek a pátek jsem měl opravdu hodně nabitý. V práci jsem si domluvil hodně časné směny, abych mohl co nejdřív pryč. Měl jsem totiž dohodnutý termín v Brandýse nad Labem na zatmavení skel u auta.
Dopravení auta tam bylo složitější, protože jsem z práce musel nejprve dojet domů, přesednout do auta, z nějž jsem už o den dříve vystěhoval všechno přebytečné jako například dětské sedačky, a rychle se dopravit do věčně rozkopaného města. Limitem pro mě byla především zavírací doba v kombinaci s uzávěrkami kolem Čelákovic.
Cesta proběhla i přes hustý provoz nečekaně v pohodě, až na jeden průjezd na červenou - stěžoval jsem si už minule, že u jednoho semaforu řídícího kyvadlový provoz jedním pruhem se zelená rozhodně neohřeje. Dodávka za mnou "držela basu" a pravidla porušila se mnou. Mimochodem do té doby se její řidič na mě nepříjemně lepil, ovšem od popsaného okamžiku jsem získal jeho respekt. V autosalonu jsem měl vše už předem dohodnuté, proto mě čekal jen nějaký ten podpis a bylo hotovo. "Zítra se vám ozveme," rozloučil se se mnou jeden ze zaměstnanců.
Do odjezdu vlaku mi zbývalo poměrně dost času, který jsem musel nějak zabít, tak jsem se vydal směrem k náměstí. Cestou mě ale začali obtěžovat nějací dva rváči, z nichž jeden měl velký poměrně čerstvý strup na nose. Bylo mi jasné, od čeho. Chvíli jsem myslel, že jsem se jich zbavil, ovšem za několik minut mi došlo, že mi jsou stále v patách. Bylo to nepříjemnější o to, že se čas nachýlil a já jsem se pomalu musel vrátit a to stejným směrem. Třeba si mě nepamatují, napadlo mě bláhově a vydal jsem se jim vstříc. Už z několika metrů mi bylo jasné, že paměť mají víc než dobrou. Strup ke mně jasně mířil. Zatvářil jsem se nekompromisně tvrdě, cosi odsekl a rázně pokračoval dál. Kupodivu to vyšlo. O několik desítek metrů dál seděla na lavičce jakási - bylo by korektní použít výraz dáma, ovšem nejde to tak lehce… Asi tak desetkrát tlustší než já, špeky se jí valily úplně všude, dokonce i z podbřišku jako druhé břicho. Když jsem ji míjel, cosi na mě začala křičet. Přál jsem si, aby mi co nejdřív jel vlak.
Na nádraží, dá-li se to tak nazvat, kde vlaky jezdí dvěma směry;-), jsem se po několika minutách dočkal a za chvíli jsem se hrdě natřásal v motoráku na rozbitých kolejích. Čekalo mě několik přestupů, včetně jednoho bonusového v Nymburce, jelikož jsem při nástupu netušil, že dál pokračuje jen první půlka vlaku a ani průvodčí mi to při pohledu na jízdenku neoznámila. Nicméně po osmé jsem se dopravil domů.
V pátek to bylo mnohem jednodušší, jelikož do Brandýsa jsem zamířil už z Prahy. Být po mém, jel bych opět složitě vlakem, ale táta mi poradil autobus z Černého Mostu. Zhruba čtvrt hodina jízdy byla oproti hodině mnohem lákavější. Ačkoli jsem byl instruován, na Čerňáku jsem lehce bloudil. Nakonec jsem pochopil, že mým směrem míří ta ohromná fronta lidí úplně vpředu. Postavil jsem se poslušně do řady a za chvilku z ní zase vystoupil. To když přijížděl bus sice mým směrem, ovšem s delší dobou jízdy. Raději jsem si počkal na ten vyhlídnutý asi o pět minut později. Dav viditelně prořídl a za malou chvilku se objevil kloubový autobus s vytouženým číslem. Hned u vstupu jsem pocítil takový ten zápach, který znají ti, jimž se dělá v autobusech blbě, zatímco ti zbývající šťastlivci nevědí, o čem mluvím. Sedl jsem si proto strategicky poměrně dopředu. No, 18 minut bylo hodně dlouhých, ale zvládl jsem to. Zastávka přímo před autosalonem mě naštěstí brzy vysvobodila.
Už zdálky jsem spatřil toho našeho upraveného krasavce. No, nejdřív jsem se bál, jak to bude vypadat, ale nakonec mě to mile překvapilo.
Když jsem dorazil domů, Andreásek se díval na svůj v současnosti nejoblíbenější film Cars, tak jsem mu naznačil něco jako, že teď máme venku Blesk McQueena, což je hlavní hrdina. V tu chvíli se ale Andík rozbrečel, že prý Bleska nechce. Tak nic no, máme pořád bílého Megana, ovšem s černými skly…;-)

Svátek s předstihem...;-)

15. května 2012 v 6:39 | Jiřan
Proč jsme vlastně teď v neděli neslavili Svátek matek? Z velmi prozaického důvodu. O tom předchozím víkendu jsem se totiž pěkně ztrapnil. Kromě toho, že jsme slavili Alexkovy jmeniny (v obyčejných kalendářích je uveden Alexej, ale ty lepší obsahují již obě jména;-)), měl jsem nějak zafixováno, že právě první květnová neděle se nese v duchu Svátku matek. Tím, že jako dvojnásobní rodiče příliš nesledujeme televizi (ne proto, že bychom byli intoši, kteří televizi nemají, prostě na ni nemáme čas), vše záviselo jen na mé paměti.
Tak jsem manželce koupil kytici a velkou čokoládu a pak dvě menší čokolády mámě. Manželka byla překvapená, protože jí letošní svátek nějak unikl a máma taky. Image dokonalého manžela a syna mi zkazil až táta. Ten totiž najednou prohlásil, že svátek bude až tu další neděli (13.5.). Jenže už bylo pozdě (vlastně tedy brzy - o týden…;-))
Manželka na mě sice zkoušela něco v tom smyslu, že jsem si to teď nacvičil a o týden později koupím zase něco, ale mně bylo jasné, že mám zase na rok pokoj. A příště se pořádně podívám do kalendáře…;-)

Neplánované "volno"...

11. května 2012 v 10:30 | Jiřan
Ve středu jsem před jedenáctou šéfovi nahlásil, že si prohodím oběd, abych mohl ještě s kolegou vyrazit už v jedenáct.
Chvilku poté, co jsme se vrátili, zvoní mi telefon a na displeji vidím, že volá manželka. Trochu mě to překvapilo, běžně si přes den nevoláme. A vůbec jsem si v tu chvíli nevzpomněl, že měl Ála v noci vysokou horečku. Mimochodem to bylo docela náročné, protože když už to kolem půlnoci vypadalo, že usne a já se chystal využít situaci, abych si zajistil alespoň 4 hodiny spánku, ozvala se příšerná rána z vedlejšího dětského pokoje. Andreásek se otočil na posteli, ovšem skončil na zemi a praštil se přitom…
Manželčin telefonát samozřejmě s Alexkovou horečkou souvisel. Během dopoledne se mu totiž zase objevila, proto si s ním manželka ještě před obědem odskočila k doktorce. Ta po dlouhé době mučení vyřkla diagnózu s tím, že musí do kolínské nemocnice na ORL na další vyšetření.
Nahlásil jsem šéfovi, že musím nečekaně odejít. Uznávám, že vzhledem k mému přesunu oběda ta nečekanost asi nezněla příliš věrohodně, ale šlo vážně jen o shodu náhod!;-)
Dorazil jsem domů, pak rychle pro auto a následoval urychlený přesun do Kolína. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na další náhodu - zrovna ten den ráno se mi vybavilo, jak jsem v zimě jezdil do nemocnice do Kolína, a v duchu jsem si říkal, že je dobře, že už tam nemusím. Už mě ale nenapadlo, že jen za pár hodin to už nebude pravda…
Na ORL to trvalo nekonečně dlouho, protože to tam probíhá tak, že někdo je 2-3 minuty uvnitř a pak se cca čtvrt hodiny nic neděje. Pobavila mě především dvojice sedící vedle nás, za níž za chvilku dorazil nejspíš otec jednoho z nich. Chvíli tam postál a zase zmizel. Jediným důvodem jeho odchodů byla nutnost placení za parkování v areálu nemocnice. Když tam jste půl hodiny, máte to zadarmo, ale pak už platíte. On si tak hlídal hodinky, a pokaždé, když se blížila doba placení, seběhl do auta, vyjel z areálu, objel nemocnici a zase se vrátil - s novým parkovacím lístkem. Tak nevím, jestli ho to popojíždění odpoledním zacpaným Kolínem nevyšlo dráž…;-)
V každém případě s tříměsíčním miminem jsme měli přednost, takže jsme nakonec všechny předběhli. Alexek dostal plno léků a na kontrolu jsme měli přijet zase další den. Před tím ale ještě k dětské u nás. Musel jsem tedy volat do práce a dohodnout si to.
Večer Ála začal ještě zvláštně kašlat, což dětská potom ráno ohodnotila další diagnózou a pak jsme se vydali konečně do Kolína. Přivítala nás úplně narvaná čekárna plná nervózních pacientů. Stejný systém (3 minuty pacient + 15 minut pauza) jako předchozí den nervozitu ještě zvyšoval. Když si nás potom sestra opět přednostně zavolala, jedna na pohled zdravá blondýna s na pohled zdravým cca 12 letým synem to už nevydržela a pustila se do ní. Ani její informace, že jde o akutní případ, ani cedule s nápisem, že pořadí pacientů určuje lékař, ji však nepřesvědčila.
Bláhově jsem si myslel, že to ještě na půl dne stihnu do práce, ovšem návrat domů v jednu mě přesvědčil, že kvůli hodině a půl se mi to vážně nevyplatí.
Tak jsem si aspoň užil pěkné volné odpoledne se starším Andreáskem…;-)

Sobotní kilometry...;-)

8. května 2012 v 8:29 | Jiřan |  Řiď, ať jedeš líp...
V sobotu jsem se vydal do autosalonu do Brandýsa, jelikož jsme se rozhodli nechat si zatemnit skla. Samozřejmě jen ta zadní, přední musí (jak jsem se dočetl) umožňovat oční kontakt s ostatními a ten jsem ocenil především při minule popisovaném průjezdu kruhákem, kdy na mě řidič přátelsky koulel očima.
Na cestu jsem se vydal s Andreáskem, takže jsem zařadil pár zdravotních zastávek. Jízda se ale nakonec protáhla na nečekanou délku, především kvůli několika částečně uzavřeným úsekům u Čelákovic, kdy jsem chytil "červenou vlnu" a na každém semaforu, který kyvadlově řídil dopravu, jsem musel zastavit. Tuším, že hned u toho druhého (jen pár metrů za prvním), jsem vědomě porušil pravidla, jelikož přede mnou stála dvě auta, která se rozjela hned, jak padla zelená, ovšem už při průjezdu druhého se rozsvítila oranžová, zatímco mě už vítala červená. Samozřejmě jsem si řekl, že to tedy ne, Andreásek naštěstí spal, takže slovník si neobohatil. Stejného názoru byl i řidič za mnou, takže dva neohrožení piráti za sebou…;-) Ani nekomentuji, že po zdolání všech překážek, jsem při podjíždění jednoho mostu, kde je zúžená vozovka, měl přednost před protijedoucími vozidly, ale když jsem viděl, že dvě auta odnaproti pokračují v jízdě jako by nic, na poslední chvíli jsem zastavil. Jak je vidět pirátů bylo na silnici víc…;-)
Po třech úsecích se semafory a notným zpožděním jsem předpokládal, že už to bude v pohodě. To jsem ale netušil, jak bude vypadat věčně rozkopané náměstí v Brandýse. Zatímco dřív jsem si stěžoval, že v těch dírách nepoznám svůj jízdní pruh, tentokrát to ještě vylepšili. Celé rozkopané náměstí je oploceno a provoz pro změnu řídí semafory. Jet se dá krokem, do toho vám tam pořád skáčou chodci, takže bomba. Nicméně zelené jsem se dočkal a mohl vyrazit. Po několika metrech mě ale zastavily padající závory. Tak to už je fakt moc, napadlo mě. Vlak tady jede jednou za hodinu…
U salonu jsem potom zaparkoval a nechal otevřené okno, protože Andreásek pořád spal. Když byl odbaven člověk přede mnou, předběhli mě dva důchodci, co přišli po mně. Kupovali si druhé auto, vzhledově fungl nová Altea jim už asi nestačila. Chápu, vždyť z televize vím, jak jsou na tom důchodci špatně a takhle víc ušetří, protože budou moci objíždět dva supermarkety najednou.
Po nějaké chvilce se Anďa probudil, tak jsem ho vzal ven a on si se zájmem prohlížel vystavená auta, z nichž se mu prý líbila všechna. Pak jsme ještě viděli lehké ztrapnění jednoho ze zaměstnanců, který sjížděl z trávníku s vystavenou předváděčkou, kterou si právě koupila mladá rodina. Bohužel si neuvědomil, že nahoru vyjíždělo prázdné auto, zatímco teď si do něj všichni naskákali, čímž trochu kleslo, takže při přejíždění obrubníku se ozval krásně drhnoucí zvuk. Letmou kontrolou ale zjistil, že se nic nestalo (no já jako kupující už bych byl asi opatrnější;-)), tak couvání dokončil trochu víc ze šikma.
Když se Andreásek dostatečně vynadíval, vydali jsme se na cestu domů. Původně jsem myslel, že budeme kolem půl jedenácté zpátky. Nakonec jsme se vrátili krátce po obědě…;-)

Další kilometry...;-)

7. května 2012 v 7:49 | Jiřan |  Řiď, ať jedeš líp...
Na čtvrtek se mi podařilo vměstnat celkem tři návštěvy doktorů, a abych to všechno stihl, muselo na řadu přijít auto.
Hned po ránu jsem tak vyrazil do Kolína, kde jsem měl být už v sedm. Na místě jsem se pouze trochu zamyslel nad liduprázdným parkovištěm, na němž se vybírá od sedmi, zatímco já tam auto odstavil už o půl hodiny dříve. Nejvíce mě zaujala věta, že při ztrátě parkovacího lístku následuje pokuta 500 korun. No jo, ale když jsem žádný lístek nedostal, jak potom dokážu, že jsem ho neztratil? Při návratu zpět už bylo částečně obsazeno a já radši rovnou došel k babce, která vybírala. Ona se podívala na hodinky a pak si řekla o třicet korun. Spokojenost zavládla na obou stranách. Pro mě to za dvě hodiny bylo přijatelné a jí to šlo do kapsy.
Vyrazil jsem směrem domů, protože v 10:30 jsem měl návštěvu u zubařky, ale ještě jsem se potřeboval krátce stavit v Lidlu. Jak jsem se tak blížil ke kruháku na kraji Kolína, co ani kruhák nepřipomíná a snad proto jsem s velkou pravděpodobností jediným, kdo při jeho opouštění bliká, sledoval jsem projíždějící auta. Blinkr nepoužil nikdo. Zamyšleně jsem na kruhák vjel a v tu chvilku přivítal, že je tak široký. Otáčela se na něm totiž jakási prastará dodávka. Její řidič na mě cosi posunkoval, já na znamení omluvy pokrčil rameny. Z kruháku jsem pak odbočil k supermarketu, kde jsem zastavil na úplně prvním místě v prostřední řadě zády k hlavní silnici.
Po vyřízení, co jsem potřeboval, jsem ve zpětném zrcátku sledoval, jak od kruháku přijíždí auto a očekával jsem, že zaparkuje v předchozí řadě, proto, když jsem jej ztratil ze zrcátka, začal jsem se pomalu rozjíždět. Jaké bylo moje překvapení, když se auto objevilo zleva vedle mě a začalo přímo na mě zatáčet…
Do třetice všeho dobrého - když jsem sjížděl u nás z obchvatu, nacpala se přede mě stará červená škodovka. Během chvilky jsem zaregistroval pověstného řidiče v klobouku, vedle nějž seděla nejspíš jeho manželka, oba důchodci. Vzhledem k tomu, že cedule města byla na dohled, předjíždět jsem nechtěl, takže jsem poslušně následoval jejich čtyřicítku. Za námi se naštosovala další auta, ale to už jsme projížděli naším náměstím. Škodovkář zničehonic odbočil doprava a já jej s úlevou začal předjíždět. Jenže on se najednou zcela nečekaně vrátil do jízdního pruhu a já prověřil brzdy. Ty jsem ostatně použil ještě jednou, když nenadále zabrzdil a zase se rozjel. To už nevydržel chlap za námi a oba nás předjel ve stylu jezdce rally. Důchodce nakonec přece jen po pár desítkách metrů odbočil a jej s úlevou konečně minul. No jo no, jen mi to potvrdilo to, co říkám o škodovkářích. A jak je vidět platí to v každém věku…;-)
K večeru mě čekala ještě jedna jízda, opět do Kolína. Zastavil jsem na parkovišti u Billy, kde ke mně přišla jakási mladá modelka a výměnou za patnáct korun mi dala parkovací lístek. Bohužel jsem u ní zastavil v jakémsi dolíku, takže jsem musel přidat hodně plynu, abych odjel. Takže jestli si myslela, že jako boreček na ni chci túrováním zapůsobit, tímto vše uvádím na pravou míru!;-)
Cestou zpět už začala bouřka a hlavně slušný liják, což mě ovšem nijak nerozhodilo, ovšem po chvíli jsem projížděl kolem bouračky. Jedno z aut mělo podobnou úpravu jako to moje po 13.lednu;-) No vida, ještě jsem začal uvádět tunningové trendy…;-)
No a přesně u radimské skládky padla další meta, u počtu ujetých kilometrů se objevilo číslo 7000…;-) Naposledy na tom samém místě padla pětitisícovka a pak nastal ten tunning předního nárazníku. Doufejme, že se to nestane tradicí…;-)

Náročný letní den...;-)

4. května 2012 v 10:29 | Jiřan
Poslední dobou to v práci vůbec nějak flákám. Nejenže za duben jsem měl pouhopouhých 39 přesčasových hodin, ale dokonce jsem si dopřál další státní svátek. Letos tedy už třetí - počítám-li také Nový rok a velikonoce.
Právě na prvního máje jsme vyrazili na návštěvu ke známým do Čáslavi. Protože jsme nechtěli Andreáska po dvou dnech opět cpát kinedrylem, naplánovali jsme zastávku. Když jsme se blížili k prvnímu místu, kde se dá zastavit, zeptal jsem se manželky, jestli tedy mám zaparkovat. Ta se zeptala Andreáska a ten řekl, že ne. Jeli jsme tedy dál. Jen jsme o nějaké dvě minuty později najeli na silnici do Kolína, Andík pronesl, že je mu špatně. Naštěstí jsme právě míjeli benzinku, takže se zastavením nebyl žádný problém. S Alexkem jsem zůstal v autě, zatímco manželka s Anďou byli pryč, a po chvilce jsem opět nastartoval, aby běžela klimatizace. To příliš nevítali opodál postávající pánové, nicméně vzhledem k tomu, že oni na benzince kouřili, nedělal jsem si nic z toho, že jsem jim autem podkuřoval pod nos.
Těsně před Kolínem jsme zařadili ještě jednu zdravotní pauzu a pak už jsme dojeli až do Čáslavi.
Největší akcí byla odpolední návštěva velkého dětského hřiště, kde mě nakonec nejvíc pobavil asi 10 letý kluk, který se stále nenápadně přibližoval k manželce, která s Andíkem trhala pampelišky. Nakonec jich sám několik narval, dodal si odvahu a manželce (mé!;-)) je podal. Hm, konkurence… Měl jsem ale kliku, protože za malou chvíli se ztrapnil tím, že zakopl a natáhl se tak, že jsem pochopil, proč se říká jak dlouhý tak široký.
Domů jsme vyrazili poměrně pozdě, takže Andreásek to nevydržel a po několika minutách jízdy tvrdě usnul. Neprobudila ho ani zastávka na tankování u levné pumpy. Doma potom nezbývalo než ho vynést a než jsem se vrátil z garáže, už ležel a jenom čekal, až mu přečtu pohádku.
Zkrátka poměrně náročný letní den…;-)

Svátek...;-)

4. května 2012 v 7:50 | Jiřan
Nastal čas dohnat resty. Čili minulý týden v úterý bylo Pařánka. Doma jsme to oslavili už předchozí sobotu a to jak se patří. Znáte ten trapas, kdy se vám sejde dvakrát stejný dárek, protože se gratulanti nedomluvili? Tak přesně k tomu došlo. Dostal jsem tác chlebíčků od manželky a tác chlebíčků od našich. Asi chápete, že jsem nijak neprotestoval. Jen pevně doufám, že příští rok nenastane opačný problém, kdy všichni budou spoléhat na toho druhého a mně zbydou oči pro pláč…;-)
Přesně v úterý jsem potom v práci trochu přetáhl oběd, ovšem nic moc jsem si z toho nedělal. Dokud bude drtivá většina ostatních přicházet do práce běžně s několik desítek minut trvajícím zpožděním, pak se nemíním ani stresovat. Jenže pak za mnou přišel kolega, abych s ním šel do nedalekého Alberta. Povídám, že ne, že jsem přetáhl oběd a tak je mi trapné zase zmizet, ale on byl neoblomný. Po chvíli jsme se vrátili a na mě čekal šéf. "Prosím tě, potřebuju s tebou mluvit!" Hlavou se mi prohnalo: Sakra, to on se asi pochlapil a teď to schytám… Jen jsem si rychle odložil nákup a šel do jeho kanceláře. "Protože jsi moc šikovný, rozhodl jsem se ti zvýšit plat!" No vida, takže takhle se na to musí. To ti ostatní už musí brát aspoň čtvrt miliónu…;-)
No a ještě jsem vyřídil tu dříve popisovanou vyhranou dovolenou. Výběr místa i doby nám byl potvrzen, a protože jsme se rozhodli rozšoupnout, nezbývalo než k vyhranému 10 000 Kč poukazu doplatit 530 korun. Jak jsem tak převáděl těch pět stovek, měl jsem chvilku pocit, že platím EURem. Přece jen 530 korun za červencovou týdenní dovolenou v Českém ráji v plně vybaveném domě - to se stalo poprvé…;-)

P.S.
Děkuji všem, co si vzpomněli, za zaslaná blahopřání...;-)

Výlet...;-)

30. dubna 2012 v 7:49 | Jiřan |  Řiď, ať jedeš líp...
Když jsme se před mnoha a mnoha lety dostali na VŠ, jako první nás čekal jakýsi předřazený kurz v největším prdelákově. Nikomu z nás se tam nelíbilo, všichni jsme to tam nenáviděli a trpěli jsme tam.
Od té doby uteklo mnoho let a tak jsme se s manželkou rozhodli, že bychom se tam mohli zajet podívat. Využili jsme letního počasí posledních dnů a včera dopoledne vyrazili. Andreáska jsme museli opět nadopovat Kinedrylem, takže zpočátku nepřítomně koukal a nakonec téměř celou cestu na Vysočinu k Hlinsku prospal.
Část trasy máme projetou velmi dobře, přece jen tu a tam jezdíme do Čáslavi. Na zbytek nám měla posloužit navigace. Jenže jak jsme tak jeli po monotónní rovné silnici, úplně jsem na chytrou krabičku zapomněl, takže jsem se po chvíli probral ze zamyšlení, když mi manželka hlásí, že mám odbočit. Na poslední chvíli jsem to stihl a pustil před sebe světle modrý Roomster se značkou "J", který jsem krátce předtím předjel. Dojeli jsme do Golčova Jeníkova. Pokaždé, když na kolínském nádraží slyším v hlášení název tohoto města, myslím si, že je to už kdo ví kde na Moravě. Včera jsem si tedy doplnil zeměpisné neznalosti. Cesta se kroutila v nekonečných serpentýnách a já jsem prohlásil, že je dobře, že Andík spí, protože jinak by to se svou kinetózou asi těžko zvládl. Když jsme se po mnoha kilometrech dostatečně domotali, najeli jsme opět na hezkou silnici. V dálce před námi světle modrý roomster. Začal jsem nahlas uvažovat, že to bude určitě ten samý, co jsme ho viděli před několika desítkami minut, přece jen barva byla poněkud nezvyklá, a šlápl jsem na plyn, abych ho dohnal a podíval se na značku. Zrak mám zatím velmi dobrý, ale vzdálenost byla značná. Projížděli jsme právě úsekem se strmým srázem do lesa po pravé straně, když se pod silnicí cosi zamlelo a tak 40 metrů před námi vyskočila srnka a přeběhla přes silnici. Já se těch zvířat snad vážně nezbavím. Ovšem tahle přecházela ukázněně, nezdržovala provoz, takže stačilo jen rázně přibrzdit, aby za ní nebyla třeba druhá, a pak jsme pokračovali jakoby nic. Jenže kvůli tomu jsme ztratili šanci dohnat světle modrou škodovku. Ta ale najednou zpomalila a odbočila k domu po levé straně. Když jsme ji míjeli, všiml jsem si značky. "J"! Hm, takže odbočkou přes Golčův Jeníkov jsme si tak trochu zajeli. Inu, poučení pro příště…;-)
Krátce před cílem jsme museli odbočit podle objížďky, já jsem věděl z webových stránek města, že je v okolí uzavřená jakási silnice, ale fakt mě nenapadlo, že půjde zrovna o tuto. Zajeli jsme si tak dalších několik kilometrů po silnicích nejnižších tříd, ale za chvíli už nás přivítala obec s honosným jménem Krucemburk. Ještě jsme ale neměli vyhráno. Tehdy jsme totiž bydleli kdesi za městem v nějaké chatě. Za těch mnoho let jsme ale zapomněli, kde to bylo a jak se to tam jmenovalo. Chvíli jsme kroužili po městě (jedna hlavní silnice;-)) a potom jsme se rozhodli odbočit po šipce "Rekreační oblast Řeka." Hned po několika metrech jsme ale zabloudili mezi domy. Přibrzdil jsem u chlapa, který se hrabal v motoru svého Volkswagenu a zeptal se, kudy k "Řece." Ačkoli vypadal na frajírka, byl celkem příjemný a nasměroval mě. Čekala nás cesta z kopce polní cestě akorát tak pro jedno auto. Venku neuvěřitelně foukal vítr, což vysvětlovalo polámané větve na silnicích při našem příjezdu, a po chvíli jsme spatřili rybník, jehož vlny připomínaly spíš moře. Nám ale bylo jasné, že o náš cíl se nejedná. Nezbývalo, než se otočit (přejetím přes louku;-)) a jet zpátky. Pán u Volkswagenu nás určitě rád opět viděl, tentokrát to na něj zkusila manželka, protože já jsem se odmítl ptát stylem: "Dobrý den, prosím vás, my jedeme do jedné chaty, kde jsme byli před několika lety se školou. Nevíte, kde to může být?"
Kupodivu pána jedno místo napadlo a poslal nás zpátky na silnici, pak doprava, u kravína odbočit a pořád dolů (možná jsem to teď popletl, ovšem ten kravín se mi fakt líbil, ten je tam správně…;-)) Jeli jsme tentokrát po asfaltce, ovšem i ta byla široká akorát tak pro jedno auto a maximálně kolo. Cesta se mi zdála povědomá, jeli jsme mezi poli a já si pamatoval, že tenkrát jsem taky šel mezi poli. U křoví pak povídám, že za takovým nějakým křovím to tehdy bylo. Najednou se stromy po levé straně rozestoupily a my spatřili ten kdysi proklínaný barák. Po zlomku vteřiny váhání jsme vjeli do areálu. Trochu jsme se porozhlédli a za námi se objevila majitelka. Prohodili jsme pár slov a ona nás tam nechala s tím, že klidně můžeme i dovnitř. Naši radost z toho, že jsme to vůbec objevili, to ale už v žádném případě nemohlo přebít.
Když jsme se dostatečně vyvětrali, vydali jsme se zpět do civilizace na nějaký ten oběd. Hned, jak jsem vyjel na silničku (ano tu úzkou, pro jedno auto a kolo), jel proti nám ohromný traktor. Jelikož zpátky na úzký mostek bych rozhodně nezacouval, nezbývalo, než vjet mezi stromy a modlit se. Manželka několikrát zopakovala řečnickou otázku: "Myslíš, že projede?" Načež já jsem několikrát odpověděl, že nevím, ale vzhledem k tomu, že nebrzdí, tak asi jo. Traktorista, kolem nás projel, mávnul, že jako dík a já se s autem vypotácel z příkopu.
Po obědě a žvýkačce na botě (aspoň mi pedál neodskakoval od nohy) jsme se vydali na zpáteční cestu. Zapnul jsem navigaci a potvrdil položku "Domů". Už po několika stovkách metrů mi ale bylo jasné, že jedeme jinudy, než jsme jeli sem. Nijak mě to ale nevyvedlo z míry, cestu neznám tak jako tak. Dojeli jsme do Ždírce a tam nastaly první problémy. Miluju, když jsou dvě křižovatky za sebou a směrové tabule jsou jen před tou první. To pak pokaždé vím, kam odbočit. Potom se nikdo nemůže divit, že si z běžné křižovatky udělám kruhový objezd… A taky miluju, když zahnu doprava a hned na rohu minu tři značky pod sebou s dodatkovými tabulkami. Opravdu v pohodě je stíhám přečíst. Nejlepší pak je, když si podvědomě uvědomíte, že šlo o zákaz vjezdu. To se pak nikdo nemůže divit, že se otáčím, kde bych asi neměl. Za to ale navigace nemohla, chvíli jsme podle ní nejeli.
Do toho všeho brečel Ála a Andík zcela vážně začal nahlas popisovat srážku, že bude strašlivá rána a budeme mít rozbité auto. V duchu jsem si samozřejmě hned vzpomněl na všechny ty horory s malými dětmi, které předurčují příští události.
Nakonec jsme si řekli, že domů se zkrátka nějak dostaneme, navigace nás už někam navede a prostě jsme jeli. Přiznám se ale, že jsem si oddechl až na hlavní silnici směr Čáslav a Kolín.
Letní počasí vylákalo zejména cyklisty (když už jsme u těch věcí, které miluju, zbožňuju taky, když jezdí vedle sebe přes celou silnici v úsecích s úzkými zatáčkami - vážně zvažuju, že ke svým obhroublým komentářům zařadím i klaxon, jemuž se zatím stále vyhýbám a jsem díky tomu chvílemi za otloukánka) a taky motorkáře, které jsme obdivovali hlavně při cestě tam, kdy nezřídka předjížděli dvojnásobnou rychlostí, než bylo mých 115-120. Nakonec jsem jako vždy obdivoval škodovkáře, kteří jako vždy strašně spěchali, takže předjížděli v nepřehledných zatáčkách i před horizontem.
Nevím, ale začínám mít pocit, že jako podle nich renault není auto, škodovka taky není auto. Jde spíš o diagnózu…;-)

Harlej, The Snuff - Staré Lázně Kolín, 20.4.2012

23. dubna 2012 v 21:19 | Jiřan |  Reporty z koncertů
V poslední době se na mě párkrát usmálo štěstí, že se některé z mých oblíbených kapel objevily v okolí mého bydliště. Stejně jako třeba v pátek Harlej, který zavítal do Kolína.
Vstupenku jsem měl z předprodeje, proto jsem se nemusel bát, že bych se snad dovnitř nedostal, takže jsem z domova vyjížděl až někdy kolem půl deváté. Na lístku byl sice začátek uveden trapně na 20:00, ale všichni víme, jak to s těmi starty u nás je. Do Lázní jsem dorazil někdy po deváté, uvnitř bylo celkem dost lidí, ale nedá se říct, že by nebylo k hnutí.
Ve 21:20 začala hrát předkapela The Snuff. Byl jsem na ně zvědavý, protože je neznám, ale už to, že si je Harlej vybral jako předskokany na celou šňůru, mě naplňovalo nadějí, že by produkce kapely mohla stát za to. Takže ve stručnosti pár dojmů - kapela zpívá anglicky, jde o lehce tvrdší muziku, ovšem po několikáté písničce mi došlo, že je to jaksi na jedno brdo. Kdyby jim písničky plynule přecházely do sebe, pak bych se domníval, že jde o jeden jediný kus. A to i tehdy, když zpěvák oznámil ploužák. Rozdíl v tempu jsem fakt nepoznal. V průběhu vystoupení jsme se dozvěděli, že jeden z kytaristů má zlomenou ruku, proto je na pódiu náhradník - Daniel Krob (ex-Arakain). Až v samotném závěru jsem přišel na to, co mě asi tak nějak vadilo. Byl to velmi nevýrazný zpěvák. Alespoň v mých očích i uších tedy celou produkci dokonale zazdil… Vyhrazených asi 50 minut se tak zdálo jako celá věčnost.
Poté, co se The Snuff rozloučili, nastala dlouhá úprava podia, jelikož se měnilo téměř vše, včetně bicích, a to nějakou tu chvilku zabere. Ve třičtvrtě na jedenáct spustilo intro, v jehož závěru se na podiu objevila kapela a hned zostra spustila hitovku Zfetovanej. Harlej jsem z rodinných důvodů neviděl už nějaký ten pátek, proto jsem byl celkem překvapený změnou na postu kytaristy, kdy Martina Voláka nahradil Milan Hoffmann, známý především asi z Doctora P.P.
Zpěvák Tomáš Hrbáček si všechny přítomné jako obvykle omotal kolem prstu už během prvního taktu a vydrželo to až do toho úplně posledního. Ačkoli pár dní je na světě novinkové CD, playlist byl sestaven vesměs ze starých hitů jako Piliny, Oj, oj, oj, Pověste ho vejš, Zrzi, zrzi, Z Cuby kiwi, Zemětřesení, Královna noci, Svařák, Proč pocit mám, Přirození. Novinky zazněly tři - pokud se nepletu. Tentokrát nedošlo na Rozvíjej se buřtíku v podání Tondy Rauera, místo něj zahrál jen s kytarou a bicími Ovčáky čtveráky. Kolem půlnoci byla oznámena poslední písnička, ovšem následovalo samozřejmě několik přídavků. Definitivně posledním kouskem pak byla Optimistická.
Koncert se velmi vydařil, ostatně v případě Harleje tomu není nikdy jinak, jde o sázku na jistotu.
Dokonce i hluboce popůlnoční cesta domů proběhla bez větších komplikací, i když v několika úsecích poměrně silně pršelo a k dvěma policejním kontrolám z cesty tam se přidala ještě další. Mě naštěstí nezastavili, i když bych samozřejmě nadýchal 0 ‰.
Druhý den jsem se probudil s bolestí hlavy a celý den jsem vypadal jako po opici, což jsem si určitou dobu nemohl vysvětlit, ovšem poté jsem si vzpomněl, kolik mi vlastně je a částečně jsem pochopil. Jestli ta sestupná tendence bude pokračovat stejným tempem, mám se na co těšit…;-)

Čtvrteční dovolená...;-)

22. dubna 2012 v 8:49 | Jiřan |  Řiď, ať jedeš líp...
Na čtvrtek jsem měl už delší dobu naplánované volno, jelikož jsme s Alexkem měli jet do Kolína na čtvrtroční (letí to, letí) kontrolu. Vyrazit jsme chtěli už v jednu, nakonec se nám zadařilo vyjet krátce před půl druhou. To je ta nevýhoda auta - když jsme jezdili všude vlakem, museli jsme plán dodržet stůj co stůj. Teď je to víceméně jedno.
K nemocnici jsme dorazili s dostatečným předstihem a to i přesto, že Kolín byl už tou dobou dost plný. Zrada nastala, když jsem si to automaticky šněroval k parkovišti. Z důvodu zvýšení jeho nedostatečné kapacity, je v současné době jeho polovina uzavřena. Naštěstí jsem stihl rychle zareagovat a zabral jsem krásné místo u krajnice při výjezdu z Kolína. Ještě jsem ani nevypnul motor a řadu aut jsme neukončovali, jelikož se za nás nacpalo další.
V nemocnici bylo narváno, tak mě napadlo, že je chytré zřídit dva přebalovací pulty a pak si tam zvát 20 dětí najednou, když tahle kontrola probíhá velmi rychle. Díky druhé části předchozí věty jsme za několik okamžiků odcházeli. Potřeboval jsem se ještě stavit v bance, proto jsme vymysleli, že zajedeme do Futura (pro neznalé jde o malé obchodní centrum, ovšem pro puberťáky střed světa), manželka se tam porozhlédne, já vyřídím blízkou banku a pak pojedeme domů.
Všechno šlo jako po drátkách, takže už za malou chvilku jsme v garážích uklízeli do kufru kočár. Najednou jsem uslyšel takový zvláštní zvuk a hned mi bylo jasné, že slečny, které právě couvaly s vedle stojící škodovkou, to zadkem napraly přímo do boku kolmo k nim stojícího auta. Chvíli stály, jelikož jim v cestě vpřed překážel náš kočárek, ovšem jen jsem s ním pro jistotu uhnul, odjely. Hlasité mačkání plechu musely stoprocentně slyšet i uvnitř. Jak tak jejich škodovka mizela směrem k východu, z ničeho nic z nabouraného auta vyběhla blondýna a volá: "Kam jedeš?!" Přitom koutkem oka sledovala mě. Myslím, že ani slečny netušily, že v pomuchlaném vozidle sedí řidička. Každopádně jestli si myslela, že odhodím nákup z rukou a poběžím je chytat, pak si zvolila špatného člověka.
Před výjezdem z Kolína jsme ještě zajeli k jednomu hotelu, kde na recepci pracuje naše známá, manželka si tam vyzvedla nějaký Avon. V domnění, že je průjezdná, zajel jsem pak do slepé uličky. Využil jsem jednoho volného místa mezi zaparkovanými auty a tak se chystal otočit. Nemohly jsme ale přehlédnout další blondýnu, která se snažila autem ještě aspoň o 30 cm delším než je to naše vyjet. Vedle ní auta, ze ní auta. Naprosto mě překvapila a dostala manželčina reakce - zatímco já bych očekával, že se začne škodolibě smát a pohrdavě to oglosuje nějak jako: "No jo, bloncka!", otevřela si okno a začala jí na těch pár metrů, co nás dělily, ukazovat. Blondýna pomoc vděčně přijala a na milimetry vyjela.
Cestou zpátky si pak ještě vyléčil mindrák řidič červené octavie, když jsem na úsecích střídavě 70 a 90 km/h jel konstantních 130, a on se mě snažil za každou cenu předjet. Chápu, škodovka to musí renaultu vždycky natřít, vždyť renault přece není auto. A ještě k tomu jsou škodovkáři nadlidi, jak jsem už dávno zjistil..;-)

Voda...

20. dubna 2012 v 9:29 | Jiřan |  Kyselá prdel
Kolik je to dní, co jsem se tady rozčiloval, že nám opět netekla voda? Včera jsem měl volno, a když jsem večer předtím dorazil domů, manželka mi povídá: "Mám špatnou zprávu." V tu chvilku mi hlavou prolétly snad všechny možnosti, co se mohlo stát, jen jednu jsem si nepřipustil. "Zítra nepoteče voda!" dostala mě. No nepřál bych vám slyšet svoji reakci.
Vážení, během devíti dnů strávit čtyři dny bez vody? To je jako někde v Africe, ne? Hlavně zdůrazňuji, že mě už nebaví překračovat doma věčně připravené kýble s vodou. Ono to taky docela leze do peněz, kupovat pořád vodu balenou a to i třeba na hygienu.
To, že výpadek z důvodu havárie hlásili městským rozhlasem v 15 hodin, taky radši příliš nekomentuju, jelikož každému průměrně inteligentnímu člověku přece musí dojít, že tou dobou je ještě většina lidí v práci a doma jsou jen důchodci. Problém je, že ten kdo to neslyšel, si klidně mohl nevědomky nastavit třeba pračku na dobu, kdy voda neteče.
Co mě ale převapilo asi úplně nejvíc, že nejspíš není pravda, že u nás máme neschopné lidi, proto se období sucha u nás opakuje s železnou pravidelností častěji než v rozvojových zemích. Oni totiž jsou schopní víc než dost. Jak jinak si vysvětlit, že už ve středu odpoledne věděli o tom, že druhý den přesně v osm bude havárie? Pod tímto pojmem si totiž představuju, že někdo překopne potrubí, případně toto praskne mrazem a to poměrně nečekaně. A ne, že 4x během devíti dnů.
Abych jim ale zase tolik nekřivdil, tentokrát nám alespoň podle městského rozhlasu připravili cisternu s pitnou vodou. A ještě, jaká to klika, přímo do naší ulice. Co na tom, že to byla stejná předpotopní obluda prorostlá rzí jako minule a chtěl bych vidět toho blázna, co by z ní pil. Problém je spíš ten, že v naší ulici žádná cisterna nebyla.
Kolem poledne jsem ale viděl, jak ji traktorem odkudsi převážejí a u kohoutku vlál jakýsi papír s nápisem. Předpokládám, že jako vždy Užitková voda…
Takže další Kyselá prdel, s dotazem, zda kýble a kanystry můžeme na nějaký ten den uklidit, nebo zda si je máme nechat i nadále roztahané po bytě?!

P.S.
Plánovaného zubaře jsem zrušil už ve středu kvůli kašli, kdybych třeba jen si kvůli němu bral dovolenou a ráno mi zavolali, že mám smůlu, to bych byl naštvaný ještě mnohem víc!

Dovolená...;-)

18. dubna 2012 v 21:59 | Jiřan
Půlka týdne a já se naposledy vrátím k víkendu. V sobotu večer jsem byl jaksi nadmíru unavený, přesto jsem si ale otevřel jedno lahvové. Asi v půlce jsem pocítil, jak mi leze do hlavy, nicméně sedl jsem si k počítači. Když mě už nenapadalo, na kterou stránku bych ještě mohl zabloudit, vzpomněl jsem si na web jednoho z časopisů, jehož jsem předplatitelem. Přece jen se tu a tam zúčastním nějaké té soutěže a tu a tam se na mě usměje štěstí (vzpomínáte na mé vítězné tažení v jedné soutěži před lety?;-))
Mezi výherci jsem tentokrát nebyl. Ale vzpomněl jsem si ještě na jednu dlouhodobější soutěž o třech kolech, pořádanou dohromady právě s tímto časopisem a touroperátorem, specializovaným na pronájem domů na dovolenou. Výherci byli zveřejňováni průběžně po každém kole a právě den předtím se konalo poslední losování. Zadal jsem stránky společnosti, kliknul na odpovídající odkaz a lehce zklamaně zjistil, že nejnovější trojice šťastlivců ještě zveřejněna nebyla. Najednou mi ale bezmyšlenkovitě do očí padl sloupeček s druhým kolem a zaostřil jsem - tý jo, někdo od nás vyhrál, napadlo mě při pohledu na název mého města. Cože? Zaostřil jsem svůj "opivený" zrak ještě více - vždyť tam je moje jméno! Dal bych ruku do ohně za to, že jsem stránky kontroloval průběžně, ale asi tedy ne dostatečně.
No vida, takže letošní dovolenou bychom nakonec měli…;-)

Sobotní akce...;-)

17. dubna 2012 v 21:34 | Jiřan |  Řiď, ať jedeš líp...
V sobotu jsme zase po nějaké době vyrazili do Lysé nad Labem, kde se měla konat trojnásobná výstava, z níž nás zajímala pouze ta část, týkající se věcí pro děti.
Oproti minule jsme zaparkovali bez problémů, navíc přímo na ulici, takže i zadarmo. Už to dávalo naději, že nebude tak narváno jako na "koních". A tušení se vyplnilo. Jako maličký problém se ukázalo snad jen to, že pro děti toho moc nebylo, vlastně nějakých 4-5 stánků. K mé velké radosti ale nechyběl blázen prodávající hadí mast, obklopený nezbytnými proprietami.
Mimochodem jestli mě něco opravdu překvapilo, pak jak si mohou na sebe vydělat právě prodejci nejrůznějších mastiček. To se fakt najde takový blázen, který si od neznámého člověka koupí něco, co si pak aplikuje na kůži? Já jen že mastičkářů tam bylo opravdu požehnaně a ta jejich mazadla se dnes vyrábí už opravdu ze všeho...
Snad i proto dorazilo plno důchodců a já si zase částečně obnovil svou averzi. Když po schodech zvedneme kočárek, předpokládal bych, že při následném otáčení se mi třeba uhnou, zvlášť když mě po celou dobu viděli, ale to jsem se pletl. Nejednou by mě snad z těch schodů schodili. A to už vůbec nemluvím o čase oběda, kdy všichni vyrazili na klobásy, langoše a další občerstvení. To teprve nastala mela.
My jsme tou dobou už výstaviště naštěstí opouštěli. Ještě jsme ale museli koupit Andreáskovi balónek a měli jsme splněno.
Cestou zpět jsme v protisměru potkali několik desítek motorkářů, kteří se s tím příliš nepářou - aby jejich spanilá jízda byla dokonalá, na místě kde měli podle STOPky zastavovat to vyřešili tak, že jeden odstavil motorku v hlavní silnici, čímž ji zablokoval a svým kámošům ukazoval, že mohou jet. Pak už jsme jen museli udělat přestávku, protože se nejmladší člen naší posádky hlasitě dožadoval jídla. Zaparkoval jsem u výběhu s koňmi, kde jsme se stavovali i posledně a vzal zatím Andreáska ven. Z celého setkání se stádem koní mu ale v paměti utkvělo jen to, jak jeden z nich udělal hromádku. Po chvíli jsme už zase mohli pokračovat v jízdě.
V Sadské se potom Andreásek ozval, že je mu špatně, proto nezbývalo, než zařadit ještě jednu zastávku.
Pokud by si takhle odteď už vždycky sám říkal, nebylo by to vůbec špatné...;-)

Suchý pátek třináctého...

16. dubna 2012 v 21:49 | Jiřan |  Kyselá prdel
Už po čtvrt roce vyšla třináctka zase na pátek. Jediné, co bylo jasné už několik týdnů dopředu, že tentokrát zůstane auto v garáži (viz: http://paranek.blog.cz/1201/patek-trinacteho ;-))
Jedno nepříjemné překvapení nám ale páteční třináctka přinesla - opět v naší ulici netekla voda. A to od pátku až do soboty. Takovou malou průpravu jsme absolvovali již o tři dny dříve, kdy v úterý voda netekla taktéž. Problém trochu je, že běžně při vypnutí vody lidem ještě chvíli dotékají jakési zbytky, jenže bydlíte-li ve třetím poschodí, pak máte smůlu. Kohoutek je suchý hned. A pokud se přerušení dodávky oznámí až když propukne, pak máme opravdu smůlu.
Chtěl bych jen poznamenat, že vrcholem zálesáctví je pro mě pětihvězdičkový hotel all inclusive, proto mě ani v nejmenším nebaví několikrát ročně tahat kanystry s vodou, ruce si mýt pod kýblem a na zubní kartáček si lít vodu z petky. A to už vůbec nekomentuju záchod, případně vyschlou sprchu.
Stačí trochu zapátrat na internetu a vypadne odkaz na zákon, podle nějž při dlouhodobější odstávce (4 hodiny) musí být zajištěn zdroj pitné vody. Ehm, před domem se nám objevila jakási poválečná cisterna s vodou ze struhy (tzv. vodou užitkovou). Nevím, já bych ji nelil ani do záchodové mísy, jelikož ta by pak byla ještě špinavější než před "spláchnutím", nehledě na všemožné komáří a jiné larvy, co si s tím člověk natahá domů…
S věčným vypínáním vody je spojena ještě jedna nepříjemná věc - po opětovném uvedení do provozu je nutné odpustit jakousi hnědou břečku. Skutečně odmítám koupat tříměsíční dítě v nasmrádlé do hněda zabarvené vodě. Ale na druhou stranu se mi taky nelíbí, že třeba naposledy jsem takhle "odpustil" několik desítek litrů. Ty mi zaplatí kdo? A kdo mi potom uhradí opravu třeba kotle, topení nebo pračky, které se tím hnusem zanáší?
Nebylo by snad lepší konečně ty trubky v zemi vyměnit? A jestli snad nejsou peníze, pak bych je vzal ze stejného zdroje, jako se bere na opravy vozovky. Na zcela zbytečně novou silnici v ulici pana starosty tam předloni bylo taky dost!
Takže jedna Kyselá prdel...

Kam dál